Scarlet (Marissa Meyer)

15. února 2015 v 20:40 | Mira
Pamatujete na Cinder, první díl ze série Měsíční kroniky? Určitě ano, vždyť recenze na ni se tu objevila teprve před pár dny. Scarlet je druhým dílem této série a my se jí nyní podíváme na zoubek.


Oficiální anotace:
Osmnáctiletá Scarlet Benoitová je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jediným blízkým člověkem na světě.
Až do dne, kdy babičku unese jakýsi tajemný gang a Scarletin život se navždy změní. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, kterého Scarlet zná jen zběžně. Scarlet se nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, ze kterých čpí potíže na sto honů. Jenže Vlkovu pomoc potřebuje, pokud chce najít únosce své babičky. A to ještě netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly…

Recenze:
Z předchozího dílu víme, že Měsíční kroniky mají základ v dobře známých pohádkách. V Cinder jsme poznali Popelku, ve Scarlet se seznámíme s Červenou Karkulkou v podání Marissy Meyer.

Po dočtení Cinder jsem si myslela, že její příběh prostě skončil a na scénu nastupuje někdo jiný. Ovšem mile mě překvapilo, když se v knize Cinder znovu nejednou objevila. Příběh kyborgské dívky se krásně napojí na ten Scarletin, propletou se, čímž dají vzniknout naprosto úžasnému ději.

Pokud jsem jako čtenář byla ze Cinder nadšená, díky Scarlet se tetelím blahem.

Červenou Karkulku jistě netřeba představovat. Pohádkového děje se autorka drží ještě méně, než v knize první. Máme tu Karkulku - Scarlet, babičku, a vlka - Vlka (ano, vlk je v knize jednoduše Vlk), ale tím veškerá podobnost končí. Nebo aspoň ve verzi Karkulky, kterou jsem jako malá slýchávala já, babičku nikdy neunesl tajemný gang.

Velkým plusem pro mě je, že se v knize střídá pestrá škála pohledů. Kromě Scarletina a Cindeřina se můžeme těšit na pasáže vyprávěné císařem Kaitem, dokonce se podíváme na svět pohledem královny Levany. Oba jsou součástí dílu prvního a já se o nich v předešlé recenzi zmiňovala, pamatujete?

Sama Scarlet je jako oheň - nepředvídatelná, nezkrotná. Její rázná povaha ji odlišuje od Cinder a já jsem jedině ráda. Představte si, kdyby autorka popsala obě hrdinky na chlup stejně, no nebyla by to nuda?

Zatímco kniha první se odehrává v Novém Pekingu, tedy Asii, ve Scarlet se seznámíme s dystopickou Francií.

Pro mě v Cinder bylo zvláštní, že všechny postavy vyjma Cinder byli Asiati. Neříkám, že je to špatně, jen jsem si je představovala úplně jinak, než jak by správně měly vypadat. Ve Scarlet jsem ten problém neměla.

Zamilovali jste si Cinder? Tak není nad čím přemýšlet, rovnou upalujte do knihkupectví pro Scarlet! Smějící se

Hodnocení:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama