Příběh draků - Serafína (Rachel Hartman)

10. dubna 2015 v 22:25 | Mira
Oficiální anotace:
V zemi zvané Gored žijí již po desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměří ohroženo. Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha? Budoucnost draků je v sázce a v Goredu již není pro nikoho bezpečno.


Recenze:
Christophen Paolini o této knize napsal, že je to jedna z nejlepších fantasy o dracích, jakou četl. Toto byl můj hlavní důvod, proč jsem si Serafínu koupila. Paoliniho, ač mě Eragon příliš nenadchl, uznávám jako skvělého spisovatele.

Jak vidno draci od dob Eragona stále frčí. Líbí se mi, jak se knihu od knihy liší. Srovnáte-li kupříkladu Serafínu, Hobita, Eonu nebo právě Odkaz Dračích jezdců, zjistíte, že z těchto přerostlých létajících ještěrek každý autor vykouzlí něco svého a originálního.

Rachel Hartman goredské draky popisuje jako chladné, logicky uvažující tvory a její popis mi přijde dobrý. Především mi přijde zajímavá jejich zmatenost nad lidskými emocemi a city. Sice mým dračím favoritem je stále Tolkienův Šmak, ale i tito mají cosi do sebe.

Zpočátku se Serafína zdá být klasickou fantasy, ale postupem času se z ní stává až detektivka s příběhem složitějším, než se na první pohled zdá. Hledání vraha prince Rufuse je stále zamotanějším a zamotanějším. Výsledné odhalení pro mě bylo překvapivé. Samozřejmě nechybí ani milostná zápletka. Je to romantické, ale nečekejte žádný přehnaný slaďák.

Mně přišla první polovina knihy zmatená a osobně bych uvítala lepší uvedení do fiktivního světa, který je zajímavý a propracovaný. Navíc mi některé pasáže přišly takové nemastné neslané, dá se říct, že bez hnacího motoru v ději.

Naopak se mi líbil jazyk, kterým je kniha psána. Autorka používá jednoduchý jazyk, a tak příběh plyne bez jakýchkoli zádrhelů. Těžko uvěřit, že Serafína je její debutové dílo. Jsem také velice vděčná za ich formu.

Třešničkou na dortu je už zmíněná detektivní zápletka, důraz na hudbu a výskyt hlubokých myšlenek.

Serafína jako postava na mě působila sympaticky. Nebyla až příliš dokonalá, měla své mouchy a to ji právě činilo lidskou a pro čtenáře uvěřitelnou.

Dále jsem si oblíbila Fínina strýce Ormu a prince Luciana Kiggse.

Docela mě mrzí, že zatím není k mání druhý díl, ale nějaké to čekání mě nezabije.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama