Vlny zmítané smrtí (Carrie Ryan)

19. dubna 2015 v 23:08 | Mira
Oficiální anotace:
Volné pokračování hororové romance Les rukou a zubů Gábi vede klidný život v bezpečí svého městečka u moře, za hradbou. Nechává přátele snít o Temném Městě na pobřeží a sama vše jen pozoruje z majáku. Nic jiného než domov nikdy nepoznala. Nic jiného ke štěstí ani nepotřebuje. Ale život po Návratu nemůže být bezpečný. Existují nebezpečí, která ani hradba nezastaví. Gabrielina matka si myslela, že svá tajemství nechala v Lese rukou a zubů, ale tajemství v jejich světě nezůstávají pohřbena - stejně jako mrtví. Gabrielin svět se začíná hroutit. Jeden večer za hradbou… Jeden kluk, kterého Gábi znala odjakživa, a jeden zahalený tajemstvím… Jeden okamžik nepozornosti, a půlka Gabrieliny generace je mrtvá, druhá půlka uvězněná. Gábi ví jediné: Jestliže má ještě doufat v budoucnost, musí se postavit lesu z matčiny minulosti.



Recenze:
Tak, máme tu recenzi na druhý díl mé oblíbené hororové romance plné zombie a citů. Vlny zmítané smrtí navazují velmi volně, proto by při čtení knihy nevadila ani neznalost Lesa rukou a zubů.

Tentokrát nás příběh nezavede do hlubin zamořeného Lesa, ale na pobřeží oceánu, do městečka Visty, kde žije nová hlavní postava, Gábi. A tady vystrkuje růžky první pojítko. Gábi je totiž dcera Mary. Modří již vědí, že kolem Mary se točí celá minulá kniha. Mně tedy vrtalo hlavou, kdo je Gábiným otcem. Později se věc s Gábi vysvětlila pro mě vážně překvapivě.

Zatímco v Lese jsme si na pořádnou akci museli počkat pěkných pár desítek stran, tady se napětí dočkáme takřka na začátku, což mě potěšilo a navnadilo.

Vlastně celá tahle kniha se mi zdá lepší než Les. Gábi mi byla sympatičtější než Mary a v mnoha ohledech jednala logičtěji. Navíc se tu dozvídáme, za jakým účelem byla stvořena Maryina vesnice, proč se tak izolovala od okolí a zjistíme, co se stalo se zbytkem Maryiny skupiny.
Ani tady nechyběl milostný trojúhelník. To mi připadá už trochu ohrané. Copak v každé knize pro dospívající musí být? Ale na druhou stranu Catcher i Elias měli něco do sebe a já vůbec netušila, komu bych Gábi přála víc.

Trochu mě mátl název. Čekala jsem, já nevím, třeba obrovskou hordu mudo/Nečistých, kteří se vynoří z vln a pokusí se vyžrat celou Vistu, načež se zdejší obyvatelé chopí seker a lopat. Krev by tekla proudem, vnitřnosti by se povalovaly všude po okolí a… Dobrý, Miro, konči. Tahle moje vize nevyšla, protože velice brzy Gábi a její parta opouští kvůli jistým okolnostem oceán (No a, že dostat se k němu bylo cílem minulé knihy. Kašlem na něj, jdeme zpět do Lesa!). Název se vysvětlil až ke konci.

Konec knihy je kapitola sama pro sebe. Naštval mě! Tekly mi nervy, nehty jsem si okousala a čeho jsem se dočkala? Jak jinak než nic neříkajícího, otevřeného závěru, který nahrává dalšímu pokračování. Byla jsem tak zvědavá, že jsem okamžitě objednala poslední díl.

Co do jazyka a stylu psaní se tato kniha vyrovná předchozí. Opět je poutavě napsaná, řádky rychle ubíhají a ich forma tomu dodává šťávu.

Hodnocení:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama