Angelopolis (Danielle Trussoni)

21. června 2015 v 22:06 | Mira
Oficiální anotace:
Uplynulo deset let od chvíle, kdy se Verlaine díval, jak Evangeline letí z Brooklynského mostu, a pohled na její křídla byl zradou, která ho stále trápí. Nefilim jsou opět na vzestupu a spřádají plány na výstavbu vlastního ráje - zvaného Angelopolis - zuřivě pronásledovaní Verlainem, jenž změnil povolání a stal se lovcem andělů. Jakmile se však na scéně znovu objeví Evangeline, přepadnou Verlaina pochyby, které ještě posílí, když je síly mocnější než sami Nefilim táhnou od Paříže přes Petrohrad až do odlehlých oblastí Sibiře či na pobřeží Černého moře.


Recenze:
Co vám budu povídat, fanoušek této knižní série ze mě nebude. Ačkoliv je druhý díl lepší než díl první a bavil mě o něco víc, ani tak mě Danielle Trussoni se svými romány o andělech nějak extra neoslovila.

I když píšu, že mě tyto knihy moc nebaví, přesto se v nich skrývá několik pro mě příjemných překvapení. Jedno dokonce hned v úvodu. Verlaine a lovec andělů? To jako vážně? Zrovna do něj bych to nikdy neřekla. Dost mě potěšilo, že se tolik vypracoval a stal se pro mě jako čtenáře zajímavým.

Po prvním vstupu Evangeline do děje jsem se těšila na pasáže psané o ní, proto mě velice zklamalo, že této postavě je věnováno tak málo prostoru. Nicméně mi to bylo vynahrazeno spoustou zajímavostí o její matce, Angele. Angela na mě v popisech z první knihy působila jako milá žena s tragickým osudem, ale upřímně, ona vůbec žádné neviňátko nebyla.

Sice mi spojitost andělů s Rasputinem, Romanovci a já nevím kým ještě, přišla velice propracovaná, ale autorka stranu co stranu do čtenáře hrne obrovské množství informací. Mně už z toho šla hlava kolem.

Ve výsledku knize k užitku nebyli ani dialogy postav. Ano, Trussoni se poučila z minulých knih a dialogy, které Angelologii chyběly, přidala, ovšem nejsou to dialogy v pravém slova smyslu. Obvykle to bývá tak, že jedna postava něco řekne a ta druhá jí odpoví. Tady postava něco řekla, druhá taky něco řekla a o nějaké návaznosti se v mnoha případech nedalo mluvit. Spíš mi přišlo, jako by každá postava vyprávěla příběh dál, jen ze svého pohledu. A tak vznikaly dlouhé, vleklé rozhovory, které nebraly konce.

Jak se mi líbil začátek a větší počet akčních scén, závěr knihy mě zklamal. Otevřený konec nikdy nepotěší. V tomto případě si ani nejsem jistá, jestli nějaké pokračování vůbec má být. A i kdyby bylo, nevím určitě, zda bych o jeho přečtení vůbec stála…

Hodnocení:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama