Hudba ticha (Patrick Rothfuss)

14. června 2015 v 19:13 | Mira
Oficiální anotace:
Hluboko pod Univerzitou existuje temné místo, o němž ví jen málokdo. Jde o zborcené bludiště dávných chodeb, průchodů a dávno opuštěných místností. V rozlehlé spleti tunelů zvané Podvěcí se skrývá křehká dívka, schoulená v samotném srdci tohoto zapomenutého místa. Jmenuje se Auri a sama je plná tajemství. Hudba ticha je letmý, hořkosladký pohled do jejího života, do jejího malého, ale poutavého dobrodružství, příběh současně radostný i ponurý, nabízející čtenáři příležitost spatřit svět jejíma očima. A dozvědět se skutečnosti, o nichž ví pouze Auri...
V této knize nás Patrick Rothfuss zavede do světa jedné z nejzajímavějších postav úspěšné Kroniky královraha. V Hudbě ticha zazní tajemství a záhady tragického příběhu zlomené dívky, která se pokouší přežít v rozbitém světě.


Recenze:
Jak recenzovat příběh, který vlastně ani není příběhem? Nejnovější kousek z dílny Patricka Rothfusse je spíše malým střípkem z mnohem většího celku, o to víc mě však nadchnul.

Chybí tu dialogy. Chybí tu postavy. A chybí tu děj. To jsou věci naprosto neslučitelné s jakoukoli knihou. Přesto je Hudba ticha úžasná. Krásně tu vynikne Rothfussův poetický styl, který je na Auri jako vyšitý.

Jako čtenáři máme možnost strávit několik dní se záhadnou Auri. Dívkou, která je tak zvláštní a tak plná protikladů. Auri na mě působí křehce a zároveň silně, plaše, ale i statečně, bláznivě, ale nesmírně inteligentně. Podle mě se v ní skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá. Tajně jsem doufala, že mi tato kniha zodpoví některé otázky ohledně její osoby. Kde se vzala? Co ji donutilo utéct a žít v Podvěcí? Kdo vlastně Auri je? Bohužel nic z toho jsem se nedozvěděla a nezbývá mi než doufat, že se víc dozvím v závěrečném třetím dílu Kroniky Královraha.

Podvěcí je zajímavé místo, jak už jsem se dozvěděla prostřednictvím Kvotheho ve Jméně větru a Strachu moudrého muže (který bych už o prázdninách mohla konečně dočíst). S Auri jsem měla možnost spatřit z něj mnohem víc, prozkoumat vícero jeho zákoutí. Auri v tomto polorozpadlém podzemním prostoru vidí krásu a příležitosti, které by zřejmě normální člověk neviděl.

Sice předměty neberu jakou živoucí bytosti a zase tolik se nestarám, jestli se peřina dotkne podlahy nebo jestli je ta či ona věc spokojená se svým místem na polici, ale kupodivu jsem si díky Auri začala uvědomovat hodnotu i naprostých maličkostí a začala jsem si věcí více vážit.

Patrick Rothufuss si také značně získal mé sympatie. Na někoho, kdo napsal tak úspěšné dílo, je hrozně skromný a nejistý. Čtenářům se pořád dokola omlouvá za tento příběh a je si jistý, že se nikomu nebude líbit, což je naprostá hloupost. Já psát jako Rothfuss, tak klidně vydám i svůj nákupní seznam, protože i ten by byl v jeho podání jistě bomba Smějící se

Konečný verdikt: Hudba ticha je zvláštní kniha o zvláštní dívce. Po přečtení ve mně zanechala směsici různorodých pocitů, jelikož příběh, jak je psáno v anotaci, je vážně takový hořkosladký. S Auri jsem sdílela její radost i smutek, samotu a roztříštěnost. Také se mi velice líbí obálka. Jediná věc, kterou bych vytkla, je český překlad názvu. V originále zní The Slow Regard of Silent Things, tedy Pomalé zkoumání ticha, což mi přijde mnohem poetičtější a hezčí. Ale co, hudba hraje v Kronice Královraha velkou roli, takže ani tento název není úplně od věci.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama