Trnový král (Mark Lawrence)

28. června 2015 v 22:12 | Mira
Oficiální anotace:
Když mu bylo devět, přísahal princ Honorous Jorg Ankrat pomstu vrahovi svojí matky a bratra - a taky svému otci za to, že on sám je nikdy nepomstil. V patnácti svoji přísahu naplnil. Teď je mu osmnáct a musí s mečem v ruce bránit to, co sám získal zradou. Proti jeho hradu vytáhla obrovská armáda a v jejím čele stojí muž, jehož sny a ambice se hravě vyrovnají těm Jorgovým. Mladý král ví, že čest mu blížící se bitvu nevyhraje. To ale ani nemá v plánu. Podařilo se mu najít a shromáždit několik artefaktů z dávných časů - někdo by mohl říct kouzel. V nadcházejícím střetnutí mohou vychýlit jazýčky vah v jeho prospěch. Otázkou ale zůstává za jakou cenu...


Recenze:
Druhý díl ze série Roztříštěná říše nás opět přivádí do společnosti prince, pardon, teď už krále, Honorouse Jorga Ankrata a jeho podivuhodné kumpanie hrdlořezů a příšer.

V předchozí knize Jorg dosáhl svého cíle - pomstil vraždu své matky a mladšího bratra. Nyní vládne svému malému královstvíčku ukrytému kdesi mezi horami. Místo aby si užíval radostných kratochvílí, které život nabízí, musí se mít znovu na pozoru. Před branami mu totiž kempí obrovská nepřátelská armáda. No jo, Jorg si prostě nemůže dopřát chvilku klidu…

…a to se mi na této i předchozí knize líbí. Pořád se něco děje. Přísahám, že jsem neobjevila ani jedno jediné nudné místo.

Zpočátku mě trochu polekalo, že se v knize prolíná minulost s přítomností a navíc se tu sem tam střídají pohledy. Když jsem si knihou před začátkem čtení jen tak listovala, působilo to na mě naprosto chaoticky. Mýlila jsem se. Během čtení vše dávalo smysl a dobře to do sebe pasovalo.

Děj z pohledu Jorga byl naprosto super. Jelikož se příběh posunul oproti první knize o čtyři roky, Jorgovi bylo už osmnáct. Bála jsem se, že tím autor naprosto zničí jeho charakter, který mám ráda. V žádné jiné knize jsem totiž jemu podobného "hrdinu" neviděla. Strachovala jsem se zbytečně. Ve finále to byl pořád můj oblíbený Jorg, jen v dospělejším a o něco rozumnějším balení.

Jak jsem zmínila, kniha je vyprávěna ještě z jednoho pohledu. A to prostřednictvím deníku Kateřiny Ap Scorron. Kateřina je rozhodně silná a zajímavá žena, jen autorovi její osobnost občas ujela. Kateřina jako princezna mluví spisovně, ale celkem často z ničeho nic přejde do nespisovné mluvy nebo dokonce trousí nadávky, za které by se nestyděl ani Jorgův kumpán Rikke. Právě tohle mi čtení jejích pasáží kazilo.

Celkově mi přijde, že Mark Lawrence ještě úplně neumí pracovat s ženskými a dětskými postavami. Ať se jedná o šestiletého Jorgova bratra nebo dvanáctiletou lady Mianu, autor je dělá přehnaně psychicky vyspělými. I když přimhouřím obě oči, tak je to prostě moc. Nehledě na to, že Miana, urozená dívka, má stejný problém jako Kateřina.

Další věc, která mi přišla trošku přitažená za vlasy, byl průběh bitvy. Jasně, Jorg je prostě borec, ale některé jeho výkony by nezvládl ani Chuck Norris v nejlepší formě.

I přes tyto nedostatky je pro mě Trnový král kniha, ke které se ráda časem vrátím. Kniha je jednoduše svá. Má své chyby, které ovšem blednou v porovnání s jejími klady.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama