DSS: Druhá kapitola

22. července 2015 v 21:25 | Mira
Takže další kapitola je tu. Podle mě je oproti předchozí mnohem lepší, protože se tu zkrátka něco děje. A aby někdo nebyl zmaten - hvězdičky označují změnu postavy. V tomto případě jsou použity pouze jednou, Delu vystřídá Erastus, ale v pozdějších kapitolách, kdy se na scéně objeví více aktérů, budou používány klidně čtyřikrát v jedné kapitole Usmívající se


Druhá kapitola

Nemrtvý na sobě stále měl cáry oblečení, i když tělo se nacházelo v pokročilém stupni rozkladu. Pod uhnívající kůží Dela viděla hemžící se červy. Hořká žluč se jí drala hrdlem a hrozilo, že se na místě pozvrací. Silou vůle uklidnila bouřící se žaludek a smykem se dostala za roh.
Došlo jí, že je naprosto sama. Nějakým způsobem se oddělila od skupiny. Jediný, kdo se rozhodl dělat jí společnost, byl krvelačný netvor v jejích patách. Nemrtvý vydal chraplavý skřek a potácivě, přesto mrštně, se vydal za ní. Za běhu mu odpadávaly kusy masa. Poznala, že nebude jen tak obyčejný. Zřejmě měla tu čest s Běžcem - speciálním druhem, který se vyznačoval rychlostí a mrštností. V duchu jadrně zanadávala.

Srdce jí burácelo v hrudi jako splašené, kapičky potu orosily její čelo. Neměla fyzičku, celý život dávala přednost nicnedělání a okázalému lenošení, ale nyní běžela tempem sprintera. Nedbala na fakt, že se vzdaluje od domova a čím dál víc se ztrácí ve změti uliček a trosek a zároveň se dostává do srdce Šedé zóny. Na útěku závisel celý její život, o čemž svědčily pleskavé kroky doprovázené syčením a skřeky, které slyšela za svými zády.

Dlouhá ulice končila do kořán rozraženými dveřmi nákupního střediska. Nacházelo se v relativné dobrém stavu a Dela neměla jinou možnost. Vběhla dovnitř, na vteřinu si dovolila zastavit a rozhlédnout se. Eskalátory, tiché a stojící, jí nabízely možnost ukrýt se v horních patrech. Ona té možnosti s chutí využila. Propletla se mezi kovovými stojany. Schoulila se za pokladní pult s vyrabovanou kasou.
Nastražila uši a ze všech sil se snažila dýchat potichu. Netušila, jak moc nemrtvým zůstal či nezůstal zachovalý sluch. Životní funkce se jí zvolna vracely k normálu, srdce svůj bouřlivý tlukot nahrazovalo mnohem mírnějším. Po několika minutách jí svitla naděje, že je v bezpečí. Nechala se ukolébat mylným pocitem. Zavřela oči, hlavu opřela o dřevěnou desku za sebou. Možná za to mohla náhlá únava nebo vypětí, ale Dela si syčení ani puchu rozkladu nevšimla až do okamžiku, kdy ji lepkavá ruka popadla za vlasy a zdvihla do vzduchu.
Jak? Jak ji mohl nemrtvý najít, když se nacházela v relativně bezpečné zóně. Odpověď jí dal drobný záškub v prstu. Jistě, její ranka. Krev. Čich tedy škody neutrpěl.
Nemrtvý ji držel bez námahy, asi jako malé dítko drží hadrovou panenku. Směšně komíhala nohama ve vzduchu, marně se zmítala. Pohlédla do prázdných očních důlků. Díky blízkosti mohla téměř spočítat všechny červy, kteří spokojeně hodovali na pozůstatcích mozku nestvůry.
Dela se dívala odevzdaně. Vždy byla chytrá a dokázala si spočítat, jak velkou procentuální šanci má na záchranu. Uvažovala příliš racionálně na to, aby byť jen pomyslela na příchod nějakého člena Legie, který by jí přispěchal na pomoc. V širokém okolí pravděpodobně byla jediným člověkem.
Tělem se jí rozlévala podivná prázdnota. Vteřiny se vlekly a jí celá chvíle před tím, než nemrtvý zaboří zuby do jejího hrdla, připadala delší než sama věčnost. Uvažovala, zda se podobně cítil i její otec, i když se nikdy nedozvěděla, jak přesně zemřel. Poddal se nebo bojoval do poslední chvíle? A když bylo jasné, že boj je marný, doufal v zázrak? Jednou jí řekl takové latinské přísloví: Dum spiro, spero. Dokud dýchám, doufám. Neměla by také stále doufat, dokud jí vzduch stále proudí do plic?
Teplý dech jí ovanul kůži. Neživá ruka její hlavou škubla, aby měla lepší přístup k hrdlu.
Dela pevně zavřela oči. Snažila se nevnímat své tělo a celou situaci. Proto nemohla zahlédnout stříbrný záblesk meče, který s lehkostí, jako když nůž projede máslem, oddělil ruku svírající dívčiny vlasy. Končetina spolu s Delou skončily na podlaze. Skrze rty se jí prodralo ostré vyjeknutí, ale to se ztratilo v zuřivém ryku obludy.
"Sakra, holka, ty máš fakt štěstí. Tohle bylo jen tak tak," ozval se nad ní příjemný baryton. Dela otevřela oči a setkala se s ustaraným pohledem jednoho ze svých zachránců.
"Jakpak ses ocitla na takovým místě?"
***
Erasta i ostatní pomalu přecházelo počáteční vzrušení z noční toulky. Nic zajímavého neviděli ani nezaslechli. Částečně za to byli rádi. Netušili, jak by jednali, kdyby je opravdu nějaký z nočních běsů vyčenichal.
"Tak jo, bando, asi to balíme, ne?" Očima přelétl skupinku svých kumpánů. Marcy. Quinby. Uriah. Nora. Ezekiel. Liv. Amy. A Dela. Ne. Dela s nimi nebyla. Srdce se mu po dobu několika úderů zastavilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama