DSS: Šestá kapitola

19. srpna 2015 v 19:27 | Mira
Páni to už zveřejňuju šestou kapitolu? Smějící se Vzhledem k tomu, že mám kapitol napsaných pouze třináct, měla bych ve psaní celkem máknout.
Dnešní kapitola je opět kratší, ale s tím už nic nenadělám...


Kapitola šestá

Zbraň se setkala nejprve s oděvem, kterým projela hladce. Nemrtvé tělo však tak snadno poškodit nešlo. Dela mu způsobila jen mělký šrám, na víc neměla dostatek sil.
"Sakra!" vřískla a znovu se proti němu ohnala. Tentokrát vytvořila hlubší ránu, ale jinak se nedostavil žádný efekt. Nemrtvý se po ní s chutí sápal dál.
"Hej, ty slizoune!" Clem se přiřítil jako uragán. V mžiku se zrůdou udělal krátký proces.
"Dík." Dýchala zrychleně a ruce se jí chvěly.
"Za málo." Zrzek jí pomohl na nohy a podpíral ji, dokud si nebyl jistý, že se nesesune zpět na zem.
"Seš v pohodě?" zeptal se pro jistotu.
"Jasný. Úplně. Jen jsem si ještě nezvykla na to, jaká sranda je s nemrtvýma."
"No jo, jsou to mrchy přítulný."
"A kamarádský."
"Přesně. Samou láskou by tě sežrali zaživa."
"Doslova"
"Celkem fajn rána na takový tintítko, ale ten meč držíš jak prase kost," rýpnul si Gideon a vzal si od ní svou zbraň. Pečlivě začal čistit zakrvácené ostří.
"Výborně," pochválil ji Ammiras dobrácky.
"Nechtěla by ses přidat do naší party?" Vzhlédla ke Gideonovi a nonverbálně mu naznačila, že nechápe. Zakoulel očima. "Přece k nám, k Legii! Pořád nabíráme nováčky. Sice výcvik je docela šílenej dril s ještě šílenějšíma instruktorama, ale při troše štěstí bys to mohla zvládnout."
"Zbláznil ses?!" vybuchl Ammiras. "Její otec při této práci zemřel! Navíc Dela je pouze šestnáctiletá dívka."
"No a? Já taky nastoupil v šestnácti," odporoval Gideon.
"Ne, to fakt není dobrej nápad," zamítla okamžitě. Ammiras říkal pravdu. Co by ona, šestnáctiletá holka, v podstatě stále dítě, zmohla? Rozhodně si nepřipadala stavěná na potyčky s nemrtvými. Popravdě víckrát s nimi do styku přijít nechtěla. Neměla na to žaludek ani kuráž.
"Seš si jistá? Myslím, že po pořádným výcviku by byla docela dobrá," nedal se.
"Stačí, Gideone. Řekla to, myslím, dost jasně," zasáhl Ammiras. Gideon lhostejně pokrčil rameny a šel si po svých.
"Díky."
"Není zač. Vím, jak dokáže být neodbytný. Pojď, odvedeme tě domů."

***

Bratrovy ruce ji svíraly pevně, skoro až bolestivě. Mačkal ji, jako by snad nevěřil, že je skutečná. A pořád dokola jí šeptal omluvy. Nikdy Erasta v takovém stavu neviděla. Vždy byl bláznivý, sebevědomý a nic jej nevyvedlo z míry. Tenhle uzlíček nervů se jí nezamlouval.
"Eraste, já se nezlobím," ujišťovala bratra poněkolikáté. Tentokrát jí snad uvěřil a konečně ji pustil. Vzápětí se ocitla pro změnu v matčině rozechvělé náruči. Slzy ženy máčely Dele oblečení, avšak ona si toho sotva všimnula. Začínala na ni dotírat únava. Nakonec matce usnula v náručí.

Ráno Legie odešla. Ammiras Miller se vřele rozloučil jak s ní, tak i s její matkou, kterou roky neviděl. Clem jí na rozloučenou věnoval dýku a nabádal ji k jejímu nošení. Gideon na ni letmo mávnul. A pak byli pryč. Dela ještě dlouho stála a zírala na místo, kde jí černé uniformy mužů zmizely z očí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama