Příliš mnoho Kateřin (John Green)

9. srpna 2015 v 22:56 | Mira
Oficiální anotace:
Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne? Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny a má pocit, že jeho život skončil. Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Než se Colin stačí vzpamatovat, ocitne se na cestě bez cíle a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko-uherského arcivévody a dívkou Lindsey. Její zásluhou Colin začne pomalu chápat, že není nutné být mladistvým géniem, abyste změnili svět...


Recenze:
Tak, konečně se mi do spárů dostala další kniha od "pana Zeleného". Ačkoli jsem si kdysi říkala, že se mi jeho knihy určitě líbit nebudou, a Hvězdy nám nepřály jsem četla jen pro zajímavost, pořád v jeho dílech úspěšně pokračuju.

Příliš mnoho Kateřin mě zaujalo už jen svým názvem. Připadal mi ohromně zajímavý a já nevěděla, co si pod ním přesně představit. Jakmile jsem tajemství názvu odtajila, docela pro mě ztratil kouzlo, ale přesto jsem se do knihy pustila s nadšením. Napsal ji přece John Green!

Dlouho jsem přemýšlela, jestli ji nezařadit na post nejhorší Greenovy knihy. Po dlouhém rozjímání jsem to zamítla a nejhorší knihou je u mě nadále Hledání Aljašky.

Největším mínusem mi přišla absence děje a zápletky. Ne, že bych se při čtení nudila, na to má John Green příliš příjemný styl psaní, ale téměř polovinu knihy pouze Collin fňuká nad rozchodem s Kateřinou (v pořadí devatenáctou) a vlastně se nic neděje. Od poloviny už se začíná nějaký ten děj objevovat, proto se mi pak četlo lépe.

U Greenových knih mám u sebe zaznamenanou zvláštní anomálii, a to tu, že mám kamarády hlavních postav raději, než samotné hlavní postavy. Hassan je jednička a já zbožňovala jeho hlášky. To Collin mi přišel jako přes kopírák. Dost se podobal Quentinovi z Papírových měst a celkem i Milesovi z Hledání Aljašky (všichni tři jsou mimo jiné posedlí nějakou holkou). Navíc mi byl nesympatický tím, jak pořád vyzdvihoval to, že je zázračné dítě a jak pořád kňučel nad ztrátou Kateřiny.

Z počátku mi vadily i poznámky/vysvětlivky pod čarou, protože mě to rušilo při čtení, ale časem jsem si na ně zvykla (nic jiného mi ani nezbylo). A vlastně jsem uznala, že tyto poznámky jsou fajn. Nejenže jsem se díky nim dozvěděla něco nového, ale dělají knihu originální, alespoň co se Greenovy tvorby týče.

Líbily se mi i přesmyčky. A všechna čest paní překladatelce, že si s tím takhle poradila. Na druhou stranu mě překvapilo množství matematiky. Matematika je můj odvěký nepřítel a já k ní mám hluboce zakořeněný odpor. Je to zlo každého školního roku. Proto si dokážete představit, jak se takový odpůrce, jako jsem já, musel cítit při všech těch grafech a vzorcích. Brr…

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama