451 stupňů Fahrenheita (Ray Bradbury)

25. září 2015 v 21:26 | Mira
Ani si nedokážete představit, jaké dilema jsem měla u této knihy. Začíná na číslici a vzhledem k tomu, že mám recenze řazené abecedně od A do Z, tak jsem naprosto netušila, kam s ní Smějící se Uvažovala jsem, že použiju její anglický název Fahrenheit 451, ale nakonec jsem ji v Seznamu recenzí nechala na samotce před všemi ostatními Smějící se Není to zrovna nejelegantnější řešení, ale co už Smějící se


Oficiální anotace:
Hrdina knihy Guy Montag a jeho žena Mildred žijí ve své ohnivzdorné vile obklopeni civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby, a také ovšem policejních helikoptéra mechanických "ohařů", kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto "zločincem"? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto "zločinu" se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičkya o konečném zániku tohoto odlidštěného světa vypráví strhující kniha Ray Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita. Je to bezesporu zatím nejlepší dílo tohoto amerického autora, který v něm nastavil křivé zrcadlo fantastiky celé bezduché civilizaci moderního světa, jež člověku nemůže a není schopna přinést skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější - lidskou myšlenku. Konec vší pseudocivilizace je nutný, aby zas mohl žít svobodně myslící a svobodně se rozhodující člověk.

Recenze:
451 stupňů Fahrenheita - teplota, při níž se papír vznítí a hoří. Aneb když vás jedna jediná kniha naučí víc, než tři roky gymnazijní fyziky Smějící se

Tato kniha je hrozně zvláštní. Ovšem je i zajímavá, temná a tak nějak znepokojivá. Podle anotace jsem čekala příběh nabitý akcí a napětím, ale ve skutečnosti je to celkem "lehárko". Alespoň já jsem tedy nějaký nával adrenalinu při čtení nezaznamenala a ty nejvíc akční pasáže přešla na pohodu.

Jedná se o dystopii. Tento žánr mám ráda, jenže tohle není ta dnešní "puberťácká" dystopie typu Divergence nebo Hunger Games, které se naoko tváří, že mají hrozně hlubokomyslné myšlenky, ale ve skutečnosti je to vážně jen dobrodružný příběh pro mladé lidi. 451 stupňů Fahrenheita je nesmrtelná klasika, která výše zmíněné knihy hravě strčí do kapsy.

Nevím jak vám, ale mně Bradburyho budoucnost plná ohně přijde děsivá. Nedokážu si představit svět bez knih. Knihy jsou můj svět. Bez nich bych to nebyla já. A nedokážu si představit ani to, že bych beztrestně nemohla říct svůj názor nebo se jen tak bezcílně toulat ulicemi, aniž by mě nepovažovali za podivína nebo zločince.
Zprvu mi taková vize budoucnosti přišla přehnaná ale… Když se podíváte na dnešní svět a jen tak v náznacích si představíte, kam asi tak spěje… Možná, že Ray Bradbury moc nepřeháněl. Lidé se mění. Čím dál víc se uchylují k obrazovkám televizorů, počítačů…, tráví hodiny a hodiny ve virtuálním světě. Jít s kamarádem někam ven? Ne! Stačí mu napsat na facebooku. Jít se projít ven? Pch, radši půjdu mlátit orky hlava nehlava ve WoWku. A knihy? Tištěné slovo dneska už nefrčí. To vše nahrává Bradburymu do karet.
Neříkám, že to platí pro všechny a že je špatné si sednou k počítači. Jen někteří to s tím přehánějí.

451 stupňů Fahrenheita se může chytit za ruku s Orwellovou knihou 1984, jelikož obě jsou si v ledasčem podobné.

Tato kniha je skvělá, ať už co se týče tématu, myšlenky nebo stylu psaní. Jednu hvězdičku jsem strhla za to, že podle anotace jsem vážně čekala víc akční příběh a také za to, že mi všechny postavy, včetně té hlavní, přišly takové nijaké.

Hodnocení:



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama