DSS: Desátá kapitola

16. září 2015 v 15:15 | Mira
Přednastavená kapitola Mrkající


Kapitola desátá

V Hnízdě se nenacházelo mnoho míst, kde by si Carael mohl užít klidu a ticha. Toto nemrtvé společenství bylo opravdu jako včelí úl či mraveniště. Carael však pár týdnů po svém příchodu objevil skladiště, kterému se ostatní vyhýbali jako čert kříži. Pár Navrátilců opuštěnému skladišti říkalo Šílencovo doupě. Proč tak činili, zjistil záhy. Skladiště totiž úplně opuštěné nebylo.
Jeho první setkání s Ririusem, trvalým a jediným obyvatelem Šílencova doupěte by Carael taktně popsal jako mírně akční. Mapeste z bratrova vyprávění usuzovala, že se jednalo spíše o boj o přežití. Ani nemrtvým Navrátilcům totiž není lhostejné, když jim někdo jen kousek od hlavy máchá jednoručním mečem. A že se jím Ririus uměl ohánět. Carael, notně vyvedený z míry a upřímně šokován mužovým nepřátelstvím, se na místo střetu odvážil vrátit až o několik týdnů později a vyzbrojen. Jaké pro něj bylo překvapení, když na něj Ririus čekal s omluvou na rtech!
Carael slyšel, že někteří Navrátilci se se svou proměnou nedokážou vypořádat. V hlavě se jim porouchají kolečka a oni se stanou labilními, bláznivými a pro nemrtvé společenství nebezpečnými. Ve většině případu jsou pak takové případy… odstraněny. V Ririusově případě jej zachránilo jeho odloučení od společnosti. Sám si uvědomil svou situaci a od ostatních se distancoval.
Ve většině případů byl Ririus schopen interakce s Caraelem. Byť byl odměřený člověk, jeho společnost snášel. Oba muži měli velice podobné povahy. Jen v pár případech došlo ke zkratu, kdy Ririus útočil. Ani tyto trable nezabránili Caraelovi do Šílencova doupěte chodit. A právě tam nyní mířil.

"Zdravím, Ririusi," pozdravil slušně. Ririus vzhlédl od rozečtené knihy a krátce kývnul.
"Dlouho ses neukázal, chlapče." Neznělo to vyčítavě. Starší nemrtvý pouze ledabyle konstatoval. Carael se posadil na nejbližší bednu.
"No jo. Poslední doba byla… náročná," odpověděl pravdivě.
"Vážně?" Otočil stránku. Jeho zelené, krví podlité oči klouzaly po řádcích.
"Dneska jsme zaútočili na živáčky," řekl a okamžitě tím na sebe přitáhl Ririusovu plnou pozornost. Ten dal do knihy pruh látky sloužící jako záložka, knihu zaklapl a šetrně odložil stranou. Carael si na jejím hřbetě mohl přečíst ušmudlaný název Obraz Doriana Graye.
"Mám rád dekadenci," vysvětlil Ririus, který sledoval směr Caraelova pohledu. "Ale předpokládám, že ti je moje záliba ve čtení ukradená. Pokračuj, prosím." Mladík další pobízení nepotřeboval.
"Všichni si myslí, že Trosky Londýna by měly být jen naše. Všeobecně tady panuje názor, že jsme nějaká nadřazená rasa nebo co a lidi by nám měli jít z cesty. Ten útok byl v plánu už docela dlouho, jen nám pořád chybělo doladit nějaký detaily. A když se ty detaily doladily, šli jsme na to a vzali jsme útokem nejbližší z kolonií…" Carael ve zkratce vylíčil, jak celý útok probíhal. Navrátilci na sebe nalákali spousty nemrtvých, kteří je následovali do sídel živých. Navrátilci je pěkně navedli, odstranili překážky a pak pouze z povzdálí sledovali vývoj situace.
"Velice efektivní způsob," uznal Ririus a posunul si brýle na nose. "Ovšem lidem tento útok bude stejně divný. Jak by se taková masa nemrtvých dostala do Zelené zóny? Budou hledat příčinu a dovoluji si říct, že nás nakonec objeví."
"Neobjeví. Nikdo živý se nedostane do Hnízda. Je to nemožné." Ririus neodpověděl. Prohodili ještě pár slov, ale tato neplodná konverzace nevyhovovala ani jednomu. Nakonec si Carael půjčil z Ririusovy skromné knihovničky Pána much a uvelebil se na hraně světla louče a okolních stínů.

***

Do ohromeného ticha jídelny se ozvalo kuckání, jak Clemovi zaskočila snídaně. Gideon zůstal sedět jako opařený s vidličkou na půl cestě k ústům. Většina sousta míchaných vajíček mu stihla spadnout na stůl.
"…a tak jsou Trosky v nesnázích. Muž, který nám dnes sdělil tuto novinu, líčil situaci dost černě. Žádám vás, abyste se co nejdříve připravili na cestu. Lidé v Troskách potřebují naši pomoc." Vrzání desítek židlí o kamennou podlahu na pár okamžiků zapudilo ticho. Členové Legie, kteří až do té doby spokojeně žvýkali své porce nebo uvolněně tlachali s přáteli, se spěšně vydali do svých pokojů.

***

Ať se snažili sebevíc, ať setnuli nemrtvých hlav, kolik chtěli, přicházeli další. Nemrtvá masa nebrala konce. Erasta i jeho společníky rychle opouštěly síly.
"Ústup!" zavelel, když se k nim tunelem začala šinout další horda. Všem došlo, že jejich kolonie padla. Její znovuzískání by trvalo léta a stálo by spoustu životů. Musejí se smířit s tím, že ztratili domov nadobro. Tyto pochmurné myšlenky se honily Erastovi hlavou, dokud neucítil ostrou bolest v lýtku. Podíval se dolů a spatřil nemrtvého, jak se mu s chutí zakusuje do masa. Vlastně ho byla jen půlka. Od pasu dolů tělo chybělo. Střeva se za ním táhla jak morbidní vlečka. Zřejmě ho někdo přesekl lajdácky napůl, aniž by si uvědomil, že takový zásah nemrtvého omezí pouze ve schopnosti pohybu.
Erastus prudce vyškubl nohu ze sevření nemrtvých čelistí a bolestně vykřikl, jakmile si tímto činem vytrhl kus masa. Kromě této bolesti cítil pálení, jako by poraněným místem proudilo magma. Nohy ho přestaly nést. Okolní svět zavířil a postupně tmavnul. Erastus nevědomí přivítal s otevřenou náručí. Věděl, že je nakažený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama