DSS: Dvanáctá kapitola

30. září 2015 v 22:09 | Mira
Tý jo, úplně jsem zapomněla, že je dneska středa Smějící se



Dvanáctá kapitola

Vyvedená z míry se dívala do Gideonových rozesmátých modrozelených očí.
"Jo, to teda čumím," přiznala. "Co tady děláš?"
"Odpočívám. Mám za sebou dlouhou cestu. Z naší základny jsme se sem hnali, abysme vaší kolonii pomohli." Dela se zachmuřila.
"Tak to jste přišli s křížkem po funuse," řekla kysele. Gideon pokrčil rameny.
"Rychleji to nešlo. Nemám v zadku narvanej raketovej pohon," odvětil neméně nepříjemně.
"Raketovej pohon?" nechápala.
"Nech to bejt." Nastala odmlka plná trapnosti a divnosti. Ani jeden neměl co říci, oba se ošívali a napjatě přešlapovali.
"No nic, musím za bráchou. Řekla bych, že jsem tě ráda viděla, ale to bych kecala. Takže čau." Po pár krocích ji dohonil.

Gideon se výsostně bavil. Dela s rudým obličejem jej počastovala nepěkným pohledem. Kdyby pohled mohl zabíjet, Gideon by se ocitl nakrájený na úhledné kostičky.
"Přestaň se tak blbě tlemit!" obořila se na něj s rukama v bok. Její nahněvaný postoj nebyl příliš efektivní, jelikož jí do každého gesta stále prosakovaly rozpaky.
"Promiň, ale nemůžu jinak. Nepovídej, že tě to tak rozhodilo."
"Jasně, že rozhodilo, pitomče!" Jak by taky ne. Podařilo se jim nachytat Erasta s přítelkyní ve spojení naprosto nevhodném pro cizí zraky. Delina v jistém směru stále naivní a směšně dětská dušička se přes to ne a ne přenést.
"Bože, budu to mít vypálený do sítnice až do konce života," postěžovala si zoufale.
"Přeháníš."
"A to si Erastus myslel, že ho nebude chtít."
"Proč by ho nechtěla? Mně připadalo, že jsou si velice blízcí…"
"Ten oplzlej tón si schovej pro někoho jinýho. No, ono je to na dlouhý vyprávění."
"Já mám času…" A tak Dela chtě nechtě vyprávěla otravnému mladíkovi, co se přihodilo za poslední dny.

Plamínek svíčky přetvářel okolní černotu do mnohdy groteskních tvarů. Dela ležela na zádech s rukama za hlavou a pozorovala strop. Kdesi u hlavy jí poletoval komár. Dopáleně se po otravném tvorovi ohnala. Netrefila. Bzučení se vzdálilo, ale neustalo.
"Zatracenej Gideon." Do těchto dvou šeptem pronesených slov vložila veškerou nelibost a podrážděnost, která jí nyní kolovala tělem. Nesnášela jej za to, že jí nasadil brouka do hlavy.
Více než hodinu ji nabádal, aby se přidala k Legii. Z poloviny to myslel v žertu. To, když argumentoval tím, že mají nedostatek hezkých holek. Z poloviny mluvil vážně.
A ona tu nyní ležela, ztuhlá jako prkno, a jeho slova jí nedala spát. Zlobila se i sama na sebe, že nad něčím jako je Legie vůbec uvažuje.
"Ale… proč by ne? Proč bych nemohla?" otázala se sama sebe příliš nahlas. Její matka se na druhé posteli, oddělené od její pouze malým nočním stolkem, zavrtěla.
"Děje se něco?" zeptala se spánkem otupělým hlasem.
"Ne, mami."
"A proč máš zapálenou svíčku? Zhasni a spi!" Dela se nad příkazem němě ušklíbla, ale tančící plamínek sfoukla. Ani tma jí nezabránila v dalších úvahách.

O pár dní později se Dela dívala, jak se město vzdaluje. Dávno jí z dohledu zmizel zástup mávajících lidí. Stále měla v živé paměti matčiny výčitky, její pláč i křik. Svým rozhodnutím ji hluboce ranila. I Erastus na ni hleděl vyčítavě, možná i trochu závistivě. Věděla ale, že kdyby mohl, v tomto voze by nejradši seděl spolu s ní.

Vůz se kodrcal svým loudavým tempem, které většinu cestujících uspalo. Zkušení členové Legie na koních strážili své možné kolegy. Dela spatřila Gideona, jak se za vozem hašteří s Clemem. Ammiras hlídal cestu před nimi. Ani s jedním neměla možnost promluvit a vyptat se, co bude následovat po příjezdu na základnu.
Pohodlněji se uvelebila a prohlížela si ostatní ve voze. Samozřejmě zástupkyň ženského pohlaví tu sedělo pomálu. Celkem jich zde jelo třicet nováčků. Jí samotné toto číslo přišlo chabé, ale co tak zaslechla, za posledních několik měsíců tento počet byl nejvyšší.
"Čauvec, tak jak se těšíš na novej život?" Ani si nevšimla, že Gideon přicválal blíž. Neurčitě pokrčila rameny, čímž z něj vyloudila otrávený povzdech. Mátly ji jeho nálady. Jednou ji div nevraždil pohledem, pak s ní zase rozmlouval jako s dobrou kamarádkou "Víš, s tou tvou nemluvností musíme fakt něco udělat. Komunikace se spolubojovníky je jeden ze základních stavebních kamenů vítěznejch bitev."
"To znělo chytře," uznala. Gideon spokojeně přikývl. "Takže to určitě není z tvojí hlavy."
"Cože?! A to jsem tě začínal mít rád!" naježil se. Uraženě zpomalil koně a zařadil se zpět na své místo. Dela se uculila, zavřela oči a stejně jako několik dalších se poddala spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama