Devatenáct set osmdesát čtyři (George Orwell)

2. října 2015 v 23:45 | Mira
Oficiální anotace:
Nové vydání s ilustracemi Jaroslava Róny.
Když George Orwell vydal v roce 1949 dystopický román Devatenáct set osmdesát čtyři, získala nejen anglická, ale i světová literatura dílo nadané neobyčejnou intelektuální vizí. Britská společnost žije v roce 1984 pod neprůstřelnou nadvládou všemocné Strany, hlavní hrdina Winston Smith se potácí ve všeobecné mizérii a zmůže se na jedinou formu odporu: vede si tajný podvratný deník. Naděje na změnu se mu naskytne, když se seznámí s mladou, vzpurnou Julií - nejprve oba pouze sní o boji proti systému, ale nakonec seberou odvahu a připojí se ke stínovému hnutí odporu.
George Orwell přesně a pronikavě popisuje manipulaci, špiclování, tělesné mučení i psychický teror, které jsou všem totalitním režimům z podstaty vlastní. V osobní rovině se však dotýká také niternějších témat, jako je láska, důvěra a zrada, a v abstraktní rovině si klade filozofické otázky o povaze a poznání světa.
Román Devatenáct set osmdesát čtyři vychází v novém překladu Petry Martínkové.


Recenze:
Jsem na sebe pyšná, že se dobrovolně vrhám na povinnou (a zároveň maturitní) četbu. Většinou nemám ráda knihy, do kterých mě někdo nutí, ale i tak se najdou světlé výjimky (Pýcha a předsudek, Obraz Doriana Graye, Farma zvířat, 1984). A Orwellovu tvorbu můžu doporučit i osobám, které jinak knihy nucené učiteli nesnáší. I když připouštím, že nejspíš ne všem 1984 padne do noty.

Kniha je rozdělená na tři části. První z nich je vlastně takový úvod. Poznáváme hlavního hrdinu a svět, ve kterém žije. Upřímně se mi příčily telestěny, které měl každý člověk zabudované doma a které dotyčného mohly sledovat ve dne v noci. Pak jsem si však uvědomila, že v našem světě tomu není jinak. Kamery v obchodních domech, satelity na obloze, naše chytré telefony, cookies, … díky tomu všemu jsme v podstatě také pozorování. Jen doufám, že nikdy nezajdeme do extrému, který popisuje Orwell.

V druhé části se začne dít něco podstatného a na scénu přichází další důležitá postava, Julia. Musím říct, že právě tato část mě chvilkami nebavila a některé dialogy mi přišly trošku kostrbaté.

No a třetí část… výborná, ale děsivá. Konec mi vyrazil dech.

1984 je kniha, která má na čtenáře velký vliv. Dovolím si říct, že ji nikdo nedokáže číst, aniž by to v něm neprobouzelo nějaké emoce. Kupříkladu mně několikrát až běhal mráz po zádech. Zároveň je velice poučná a donutí zamyslet se. Děj je depresivní, mrazivý a výborně napsaný.

A nezapomeňte: Velký Bratr vás vidí!

Hodnocení:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama