DSS: Šestnáctá kapitola

28. října 2015 v 17:43 | Mira
Kapitola šestnáctá
"Ták, vítám vás ve svém království!" Většina nováčků se při slově "království" zarazila a rozhlédla se kolem.


Místnost, kam je Theressa Silverová zavedla, se nacházela v nejhlubších sklepeních základny Legie a podle toho to tam taky vypadalo. Stěny z hrubého kamene byly převážně holé, jen na několika místech visely zašlé obrazy zobrazující anatomii člověka. Snad v každém volném koutě si chlupatí a už od pohledu velmi dobře živení pavouci zbudovali propracované sítě. Na kamenné podlaze spočíval prošlapaný koberec s vybledlými barvami. Vzduch voněl velice zemitě a kolem nováčků se obtáčel chlad.
"Šup, šup, kamarádi! Sedněte si do lavic, ať se můžeme navzájem představit!" pobízela je pro ně zatím neznámá instruktorka. "Theresso, ty už můžeš jít." Než Theressa stačila cokoliv říct, žena, ač téměř o dvě hlavy menší, ji vyšoupla ze dveří, které následně zabouchla. Dela si dokázala živě představit, jak za nimi Gideonova matka zuří.
S Mary, Claire a Sophií zapadly do první lavice. Na židlích seděly velice obezřetně, jelikož všechny vypadaly, jako by se měly v další vteřině sesunout k zemi v podobě hromádky třísek. S lavicemi to nebylo jinak. Všichni poslušně čekali, než instruktorka přejde za katedru.
"Výborně, můžeme začít!" prohlásila a obšťastnila je sacharidovým úsměvem. "Jmenuju se Gwendolyn Turnerová, ale stejně budu radši, když mi budete říkat Wendo, Gwen nebo Doly. Víte, nejsem o moc starší než vy." Svůj monolog přerušila krátkým zasmáním. Dela si ji prohlédla od hlavy až k patě.
Gwendolyn Turnerová byla drobné a kostnaté stvoření excentrického rázu. Oříškové vlasy nosila svázané do rozčepýřeného drdolu na temeni. Nosila výstřední brýle s nápadnými obroučkami a skly tak silnými, že působily jako výkonná lupa a zvětšovaly tak Gwendolyniny kobaltové oči do nepřirozené velikosti. Na krku se jí houpal řetízek se zvláštním přívěskem. A vážně vypadala, že ji od Dely a jejích vrstevníků dělí maximálně pět let.
"Než přejdu k předmětu, který mám na starosti, chcete se mě na něco zeptat?" Při těchto slovech jí obrovské oči zaplály očekáváním. Sophia pomalu zvedla ruku.
"Ano, drahoušku?" vyzvala ji instruktorka se širokým, oslnivým úsměvem.
"Co to máte na krku?"
"Ách, to je Ankh nebo také Nilský kříž. Často byl vyobrazován s egyptskou bohyní Isis. Je považován za nositele síly a života. A co si v těchto hrozných časech přát víc, než sílu a život? Mimoto je také zmiňován jako klíč k podsvětí." Gwendolyn se znovu pronikavě zasmála. "Další otázky?" Nikdo už se nepřihlásil.
"Ne? Škoda… Tak tedy k mému předmětu. Nazývám ho zombologií od slova zombie, které bylo v minulosti velmi často používané právě pro označení nám dobře známých nemrtvých. V průběhu několika dalších měsíců se vám pokusím do vašich rozkošných hlavinek dostat mnoho informací o těchto stvořeních. Kromě teorie nás čeká samozřejmě i praktická výuka. Především však doufám, že si společně užijeme spoustu zábavy, drahouškové! "
"Ta je na nás tak sladká, až mě z toho rozbolely zuby," pronesla Mary tlumeně. Dela s Claire vyprskly smíchy, čímž si okamžitě zajistily Gwendolyninu pozornost. K jejich překvapení je však žena nezačala peskovat.
"Jsem ráda, že jste pozitivně naladěné, dámy. Mám ráda usměvavé jedince. Zřejmě to pramení z toho, že se příliš často ocitám ve společnosti morousů. Myslím, že by bylo snazší rozesmát tento hrad, než vyloudit úsměv z Theressy nebo Alberta." Dela musela v duchu souhlasit. "No, ale to jsem trochu odbočila. Nyní bych vám chtěla někoho… výjimečného… představit. Pojďte, prosím, za mnou."
Gwendolyn vykročila svižným krokem následována hloučkem, který přetékal zvědavostí. Venku se k nim opět připojila Theressa.
"Víš jistě, že jim je chceš ukázat hned první den, Gwendolyn?" zeptala se. Nesouhlas z ní přímo sálal.
"Samozřejmě! Určitě z nich budou nadšení! A mimochodem, prosila jsem tě snad milionkrát, abys mi neříkala Gwendolyn. Říkej mi -"
"Jmenuješ se Gwendolyn, proto tě tak budu i oslovovat. Nebudu používat nějaké hloupé, dětinské přezdívky. Smiř se s tím. A co se nadšení týče… myslím, že pravděpodobněji budou vyděšení."
"Vyděšení? Nechápu, co by je na neškodných stvořeních jako jsou Mortimer a Theodor mohlo vyděsit." Theressa mlčela.
"Kdo jsou Mortimer s Theodorem?" ozvalo se z davu váhavě.
"Uvidíte!" Dela se snažila sama sobě namluvit, že neviděla, jak se v Gwendolyniných očích téměř fanaticky leskne a jak její úsměv dosahuje parametrů šíleného.
Vedla je dlouhou chodbou a následně dolů po točitých schodech. Dusali za ní jako stádo ovcí. Theressa zřejmě přerušila kontakt s vnějším světem a uzavřela se sama do sebe. Každopádně vlny nevole z ní do prostoru dál prýštily neměnnou frekvencí.
Cosi ve vzduchu se změnilo. Kolem se plížil Dele povědomý zápach, který jí připomínal domov. A především nemrtvé. Napjala se.
Gwendolyn se zastavila u dveří opatřených těžkou závorou, kterou téměř vesele odsunula.
"Prosím, pokuste se je nerozrušit," varovala přítomné.
"Oni nemají rozrušit je?" utrousila pohrdlivě Theressa. Gwendolyn otevřela dveře a chodbou se rozlehlo dvojité hladové zasténání.
"A sakra," řekla Dela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama