DSS: Osmnáctá kapitola

25. listopadu 2015 v 22:35 | Mira
Jsem na sebe celkem pyšná. Dneska se mi podařilo sepsat dvě kapitoly DSS Smějící se Což znamená, že jich mám 21. A to nejsem nejspíš ještě ani v půlce příběhu.


Kapitola osmnáctá

Gideon vystoupal po schodech na nízké kamenné hradby, které byly od základny vzdálené přinejmenším dva kilometry. Pozdravil se s hlídkujícím členem Legie a počkal, až za ním dorazí i jeho dva společníci. Nemrtvé chrčení bylo tak tiché a vzdálené, že jej téměř nevnímal.
"Áchjo, vždyť tady žádní nejsou!" Gwendolyn si zklamaně prohlížela plochu za hradbami, kde se maximálně proháněli brouci mezi stébly trávy, ale po důvodu jejich návštěvy nebylo ani vidu ani slechu.
"V noci pršelo, takže voda smyla lidský pach. Nemrtváci se rozptýlili po lese," informoval je hlídkující.
"Takže jich sem musíme pár natahat," rozhodl Clem a slézal po dřevěném žebříku na druhou, nebezpečnější stranu hradeb.
"Hm, tak to jsem fakt šťastnej," zabručel Gideon, ale následoval jej.

Plížil se lesem. Napjatý a ostražitý. Vnímal každičké zapraskání větvičky, každičký pach ve vzduchu. O deset metrů dál vpravo postupoval stejným stylem Clem. Gwendolyn ve stejné vzdálenosti vlevo však kráčela radostně a nadšeně, jako by ji snad nebezpečí číhající mezi stromy starosti nedělalo. V této oblasti se vždy vyskytovalo hojné množství nemrtvých. Ze základny čpěl silný lidský pach desítek těl, který nemrtvé přitahoval a vábil. Zanedlouho však také narazili na první úlovek. Šest rozkládajících se hlav k nim obrátilo svou pozornost. Šest hladových úst hladově zaúpělo.
"Heuréka!" zvolala Gwendolyn s nadšením dítěte u bohaté štědrovečerní nadílky.
"Teď začne ta zajímavější část." Clem začal ustupovat. Udržoval s bezpečnou vzdálenost a naváděl nemrtvé k hradbám. O Gideona žádná nemrtvá stvůra zájem neměla, všechny rozdělily pozornost mezi Clema a Gwendolyn, proto se za nimi jen loudal a hlídal okolí.
"Tvoje mamka asi měla pravdu. Ani tihle hnusáci na tebe nemaj chuť. Asi neradi tučný maso"
"Tak to bych ti měl podkopnout nohy, aby si smlsli na někom libovějším, ne?" zavrčel nepřátelsky.

***
"Gideon vypadá jak přešlej mrazem," zhodnotila mladíkův zjev Mary. Dela vzhlédla od jídla a zadívala se na něj.
"Žádnou změnu nevidím. Vypadá stejně blbě jako vždycky." Dál se věnovala večeři, dokud se prázdná židle naproti ní neodsunula.
"Čau," pozdravil ji Gideon a dal se do jídla.
"Nazdar," oplatila mu pozdrav odměřeně. Stále se na něj malinko zlobila.
"No nic, já už půjdu. Uvidíme se na pokoji, Delo. Ahoj, Gideone."
"Jasný, tak později," rozloučila se Dela. Mary s šibalským úsměvem odešla a dvojice tak zůstala relativně sama.
"Víš, že je neslušný se nerozloučit?" rýpla si. "Není ti nic? Vypadáš…divně."
"Před chvilkou jsme se s Gwen a Clemem vrátili z lesa. Chytali jsme nemrtvý a vláčeli je do sklepení."
"Proč? Kterej magor by sem dobrovolně vodil ty potvory?" nechápala.
"Gwen. Využívá je jako učební pomůcku. Dřív se prej na školách pitvaly žáby. Dneska máme jiný exempláře," pokrčil rameny.
"Počkej a kudy jste je vůbec dostali dovnitř? Jsem si jistá, že bych slyšela přinejmenším hysterický vřeštění, kdyby vás někdo zahlídl."
"Spěcháš do postele?" zeptal se místo odpovědi. Dela se naježila.
"Jestli zase vymýšlíš nějakej debilní vtípek jako minule u dveří…"
"Já a debilní vtípky? Prosim tě, co tě to napadá. Já jen, že bych ti ukázal jedno zajímavý místo." Dela nedůvěřivě přimhouřila oči a snažila se zahlédnout v jeho obličeji stopy po plánované nekalosti.
"Tak fajn," rezignovala. "Snad nebudu litovat."
"To si piš, že nebudeš," mrkl na ni.
"Když to říkáš takhle, tak svýho rozhodnutí lituju už teď."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama