DSS: Sedmnáctá kapitola

18. listopadu 2015 v 20:09 | Mira
Připadá mi to jako strašně dlouhá doba, co DSS naposledy vyšlo Smějící se Asi mám nějak divně pokroucené vnímání času Smějící se Btw moc se omlouvám, že teď nějak pozapomínám na HP challenge, ale nějak není čas a správná nálada. Protože jsem se poslední dny dost poflakovala venku a užívala si reálného života mimo internet a blog, podařilo se mi onemocnět. Takže teď trčím doma, bledá jako smrt, zachumlaná v dekách a hltající hektolitry čaje. Přidejte k tomu podzimní depky, kterým se žádný rok nevyhnu, a máte totální antiblogovou atmosféru.


Kapitola sedmnáctá
V očekávání útoku ucouvla a narazila do někoho za sebou. Několik dalších nováčků učinilo totéž. Gwendolyn se jejich počínáním očividně dobře bavila.
"Jen klid, milánkové, jen klid! Není čeho se bát!" chlácholila je rádoby mateřským tónem.
"Ale - " snažil se kdosi vytasit s námitkou.
"Kuš! Jen pojďte, strašpytlové." Bez bázně vklouzla dovnitř. Zaváhali. Když neslyšeli žádný bolestný řev, nemrtvé chrčení, pleskání čerstvě vyvrhnutých orgánů o podlahu či jiné zvuky, které by naznačovaly instruktorčin konec v nemrtvé a patřičně hladové náruči, váhavě ji následovali.
Stála u protější stěny. Po jejím boku se zmítal párek spoutaných nemrtvých. Řetězy nepříjemně řinčely. Dela si všimla, že oba mají před ústy připevněné cosi nápadně připomínající náhubek. Nejenže kožené popruhy náhubku měli zapnuté na týlu, ale pro všeobecnou bezpečnost byly pásky zatlučené do masa drobnými hřebíky.
"Seznamte se! Tohle je Theodor," ukázala na nemrtvého, jemuž chybělo jedno oko a který na sobě měl cáry uniformy Legie, "a tohle zase Mortimer." Druhému nemrtvému na hlavě stále zůstávaly chomáče vlasů slepené dávno zaschlou, zčernalou krví a i on kdysi evidentně příslušel k Legii. "Někdy jim říkám Theo a Morie."
"Promiňte," začala Sophie váhavě.
"Ano?"
"Ale proč jsou tady?"
"Protože…" Gwendolynin obličej rozjasnilo podivně něžné pousmání a prsty jemně přejela po Mortimerově předloktí. "Prostě proto," uzavřela s další salvou smíchu. Ozvalo se několikeré zklamané povzdychnutí. Dela přimhouřila oči. Něco se jí na tom nezdálo.
"Tak tohle je fakt divný," prohodila k Dele Mary.
"Jo. To se nebojí, že se od nich nakazí?"
"Vždyť mají antikousátory," vmísila se do jejich tiché konverzace instruktorka, jejíž sluch zřejmě dosahoval nevídaných kvalit.
"Anticože?" zareagovaly obě. Theressa si povzdechla.
"Gwendolyniných novologismů si nevšímejte," doporučila jim.
"Náhodou tohle označení vymyslel Gideon."
"Proč mě to jen neudivuje?" pronesla Theressa odevzdaně. Stejná věta probleskla Dele hlavou.

Mířili pryč z chladných a nepřívětivých podzemních prostor. Čím dále se nacházeli od Gwendolyn a její vyšinutosti, tím více se uvolňovali.
"Čím je krmíte?" otázal se Theressiných zad nováček jménem Simon Vyner. Theressa se nenamáhala otočit a dál se hnala v čele skupiny.
"Ničím."
"A to se nebojíte, že vám… já nevím… pojdou hlady?"
"Chlapče, jsou to nemrtví, ne akvarijní rybky nebo křečci," zodpověděla stroze.

"To byl den! Jedna instruktorka ledová královna, druhá magor! Kam jsem se to dostala?!" Mary sebou plácla na Delinu postel a zdrceně zavřela oči.
"Vidíš to moc černě," chlácholila ji Claire, zatímco Sophia se v tichosti věnovala kartáčování svých plavých vlasů.

***
"Úplná švadlenka," popichoval Gideon a dál pozoroval Clemovo snažení. Zrzek se několik minut pachtil se zašíváním ponožek. Nutno podotknout, že velmi neúspěšně.
"Jdi někam. Aspoň mám snahu. Ty vždycky běháš za maminkou nebo za jednou ze svejch holek." Clem po něm šlehl plamenným pohledem a udělal několik nejistých stehů.
"No a? Jsem chlap, na tohle mám obě ruce levý. A nejsou to moje holky, jen kámošky."
"Kámošky s výhodama?"
"Noo," protáhl Gideon významně.
"Nic neříkej, brácho. Dokážu si to domyslet. A na tohle už nemám nervy!" Poslední větu vztekle zařval a mrsknul párem černých ponožek daleko od sebe. Vzduchem se blýskla i jehla, která skončila neznámo kde.
"Není to náhodou tvůj poslední pár?"
"Jo, je."
"Tak si zajdeš do skladu pro nový."
"To asi těžko. Víš moc dobře, že všechno máme na příděly. Skladník mi nový fusekle nedá přinejmenším tři měsíce."
"Hmm. Tak budeš chodit bez ponožek. Ty puchýře ti fakticky nezávidím. Jo a ta jehla byla mamčina, jen tak mimochodem."
"Sakra!" Clem se vrhl na podlahu a začal zoufale pátrat po malém kousku kovu.
"Vy jste mi ale roztomilá dvojička." Gideon si povzdychnul a usadil se do tureckého sedu. Nepříliš nadšeně si přeměřil Gwendolyninu drobnou postavu.
"Gwen, chodíš jako duch. Nebo spíš jako Gideonova mamina." Clemova zrzavá hlava na pár vteřin vykoukla zpoza postele.
"Taky s ní trávím až moc času. Víte, drahouškové já-"
"My víme! Vždycky po nás chceš jenom to jedno!" skočil jí Gideon uraženě do řeči.
"Ale no tak. Nemůžu za to, že vy dva jste tak úžasní." Gwendolyn se posadila po Gideonově boku a přátelsky jej poplácala po koleni. Mladík se zamračil. "Přece byste mě neodmítli!"
"No tak dobře!" zaúpěl nakonec. "Cleme, jdeme. Musíme pro naši drahou Gwen ulovit pár nemrtvejch potvor."
"To jsem chtěla slyšet!" pochválila je, když společně vycházeli z pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama