Dračí posel - Serafína (Rachel Hartman)

20. prosince 2015 v 23:40 | Mira
Než se pustím do recenze, mám tady pár svých okecávaček Smějící se

Za prvé: Kniha dočtena ve 22:05, což je vlastně před chvílí, když se to tak vezme. Mohla jsem tu recenzi mít už dávno, ale nepřišlo mi chytré ji psát okamžitě po dočtení, takže jsem nejprve vstřebala dojmy a urovnala si myšlenky.

Za druhé: I když se tomu snažím vyvarovat, tady to zkrátka nejde. Potřebuju se zmínit o konkrétních věcech z knihy, proto tato recenze bude obsahovat spoilery. Nebojte, spoiler jsem dostatečně označila, takže i když si nechcete dopředu vyzradit části děje, můžete číst beze strachu dál Usmívající se

Oficiální anotace:
V království Gored žili po dlouhé roky lidé a draci v křehkém míru. Rovnováha ale byla narušena, a hrozí válka. Serafína napůl člověk, napůl drak je jednou z mála, kdo rozumí uvažování draků i lidí a kdo by mohl pomoci válku zastavit. Vydává se proto na cestu, aby našla další polodraky. Věří, že jejich společné úsilí dokáže vyvolat mocnou magii, s jejíž pomocí bude možné draky porazit. Dokáže ale Serafína vzdorovat všem nástrahám?


Recenze:
Při čtení první poloviny knihy jsem si říkala, že v recenzi tuto knihu označím za "naprosté zklamání". Po dočtení celé knihy jsem si řekla, že bych byla moc tvrdá, proto ji označím pouze za "zklamání z větší části".

Na pokračování Příběhu draků jsem čekala dlouho. Když jsem se ho konečně dočkala, pokochala jsem se nádherným přebalem a pustila se s nadšením do čtení. Bohužel jak děj ubíhal, moje nadšení ubývalo.

První díl totiž končil napínavě - na počátku války s draky. Takže jsem si myslela, že Dračí posel bude plný akce a válka zde bude hrát tu největší roli. No, nehrála. Autorka ji odsunula do pozadí a zmiňovala se o jejím průběhu pouze příležitostně a po malých dávkách. To bych ještě překousla.

Hodně mě udivilo, ale zároveň mile překvapilo, že klíčovými body v této knize jsou postavy a události, které si v předchozím díle vysloužily pouze nicotnou zmínku. Mluvím o Jannoule. V první knize je o ní jen pár větiček, takže jsem jí nepřikládala nějakou větší váhu. A bum! V této knize je ústřední postavou s obrovskou mocí. To bylo vážně nečekané. Celou dobu se nad Serafínou její přítomnost vznášela jako tichá hrozba. To, že jsem nevěděla, kdy a jak Jannoula udeří, udržovalo mou pozornost bdělou při jinak nepříliš záživné první polovině knihy.

Zároveň se mi hodně líbilo, jak nakonec autorka vysvětlila vše kolem svaté Yirtrudis a vůbec kolem svatých obecně. Čekala jsem všelicos, ale takové vysvětlení opravdu ne.

Pořád se tady zmiňuju o první polovině knihy. Pojďme se tedy podívat, proč mi připadá tak špatná.

Ono se tam vlastně nic moc neděje. Serafína ve společnosti Abda cestuje křížem krážem po světě a hledá ostatní polodraky. Každý z polodraků je odlišný a každý je unikát. To je sice hezké, ale většina obsahu první poloviny jsou popisy krajiny, měst, oděvů, vůní a já nevím čeho. Na to, jaký má Rachel Hartman talent, to mohla zvládnout i líp.

Druhá polovina knihy je však o mnoho lepší. Mnohem více akce, napětí, zvratů. Konečně to, co jsem od Serafíny čekala! Druhá polovina je bezva, ale mám tady pár věcí, které mi prostě nesedly, ale ty už spadají právě do kategorie spoilerů.

POZOR SPOILER!


Celou knihu jsem si říkala, že Glisselda prošla ohromnou změnou k lepšímu. Chovala se rozumně, dospěle. Jako královna. A ona si pak přijde a klidně Serafínu políbí. Co to jako bylo? Chápu, že každý autor se snaží své čtenáře ohromit, šokovat je něčím naprosto neočekávaným, ale tohle se nepovedlo. Autorka pořádně nevyřešila vztah Serafíny a Kiggse a ještě tam cpe další zaláskovanost, navíc takhle přehnanou?

Když už jsem u těch milostných vztahů, tak v nich budu pokračovat. To, že se Kiggs s Glisseldou na konci vzali mi přišlo správné. Jejich země potřebovala dobré vládce a oni dva to splňují na jedničku. V tomto okamžiku bych čekala, že Serafína chopí svůj život za správný konec a konečně začne žít. Ne. Pokud jsem to správně pochopila, ona se rozhodla stát se Kiggsovou milenkou až do konce svých dní. Chápete to? Celý život žila ve lži, v přetvářce, musela se skrývat a bát se toho, čím je. Když konečně dostala možnost se tohohle všeho zbavit, zahodila ji. Vždyť mohla vyrazit do světa nebo se vrátit k ostatním polodrakům do Porfýrie a žít s nimi, jako o tom snila, nebo si najít partnera a založit vlastní rodinu. Místo toho se rozhodla být Kiggsovým malým tajemstvím v jeho jinak spořádaném životě. Celkově mi přijde ujetá představa těch tří. Zvlášť když i Glisselda Serafínu miluje. No, nechtěla bych vidět, jak to jejich soužití probíhá.

A Kiggs mě taky naštval. Přišel mi jako neskutečný sobec. Měl na výběr dvě možnosti: Zvolit si povinnost, což znamenalo vzít si Glisseldu a po jejím boku se starat o Gored. Nebo vzít v potaz své city a být se Serafínou. On si to, chlapec, uměl zařídit a elegantně to spojil dohromady, jak jsem psala výše. Nebral ohled na to, že tím Fíně vlastně zničil šanci na vlastní život. Ona k němu teď bude připoutaná. Nikdy nebude mít vlastní rodinu. Bude žít ve stínu jeho manželství se Seldou. Vážně krásný konec pro hlavní hrdinku.

Poslední spoiler. Konec, kde figuroval Pandowdy, mi přišel úplně jako Deus ex machina.

KONEC SPOILERU!


Dračí posel pro mě zkrátka neměl jiskru, kterou jsem našla v jeho předchůdci. Jediná část, která se mě hlouběji dotkla, byla ta s Ormou. Ta mi zlomila srdce.

Navíc mi přijde, že ačkoliv nám autorka dala na spoustu otázek odpovědi, tak zde zároveň vyvstaly další otázky, na které odpověď už nepřijde. Konec mi přišel naprosto nic neříkající.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama