DSS: Devatenáctá kapitola

2. prosince 2015 v 21:36 | Mira
Tento týden je jako noční můra. Učení, učení, učení. Už z toho začínám šílet. Nestíhám číst, nestíhám psát, nestíhám nic. Je možné, že příští týden místo kapitoly DSS vyjde jedna povídka. Je to vlastně můj domácí úkol do semináře mediální výchovy (něco jako tvůrčí psaní) a musím říct, že mám dost zajímavé zadání, takže by se vám to mohlo třeba i líbit.


Kapitola devatenáctá

"Heleď, obvykle mi procházky v přírodě neva, ale dávám jim přednost za denního světla."
Můžeš aspoň na pět minut přestat remcat?" požádal ji otráveně a pozvedl ruku držící pochodeň o něco výš. Dela se držela těsně u něj. Jednak se nechtěla bez světla přizabít na terénních nerovnostech, jednak z pochodně sálala troška tepla.
"Pět minut to nedám, ale třeba bych překousla minuty dvě."
"To jsem si myslel. Už tam skoro jsme. Vidíš to?" Dela zamžourala před sebe. Jejím očím chvíli trvalo, než přivykly tmě, po té však spatřila vysoké cosi asi dvacet metrů vzdálené.
"To jsou… hradby?"
"Trefa. A teď mrkni támhle."
"Vypadá to jako plot. Co to je?"
"Plot. Z pletiva. Nebo je to spíš taková ohrádka. Tudy dostáváme nemrtvý dovnitř. Vidíš tamhle na hradbách tu věž? Je tam takový udělátko, který zvedá padací bránu. Musíš jen vyvinout trošku fyzický námahy. Ten plot je ze dvou stran a tvoří něco jako uličku. Vede do speciální velký místnosti, která je úplně nejhloubš v základně. Když jsou tam nemrtvý, je pořád hlídaná. Pojď, dovedu tě tam."
"Takže když jsou nemrtvý v týhle oplocený uličce, stačí jít podél ní a oni za tebou jdou?"
"Jo. Chytrá holka," pochválil ji a pocuchal ji ve vlasech. Plácla jej přes prsty.

"A tohle Gwen používá při učení?" Dela se nakláněla přes dřevěné zábradlí. Deset metrů pod ní se shluklo asi dvacet nemrtvých a snažili se k ní dostat.
"Jo. Víš, naše Gwen je celkem…" Zarazil se a snažil se najít správné slovo, které mu ne a ne vytanout na jazyk.
"Ujetá," pomohla mu a odstoupila od zábradlí. "Měla bych se vrátit."
"Líp bych to neřekl. Už tě to se mnou nebaví?"
"O to nejde, jen nechci zítra ráno vypadat jako oni," kývla směrem, ke se nacházela chrčící horda. Gideon si ji přeměřil.
"No, ten tvůj zjev nevylepší ani spánek navíc."
"Blbečku!"

"Teď se asi k rozpisu nedostaneme, co?" Claire se snažila přes hlouček nováčků zahlédnout nástěnku.
"Pch nechte to na mně, dámy." Mary se hlava nehlava začala cpát dopředu. Klestila si cestu lokty a efektivně mířeným šťoucháním. Brzy se k nim vrátila.
"Takže dopoledne máme Ammirase. Ten nás bude učit zacházet se zbraněmi. Odpolko nás čeká naše milovaná Theressa." Dela se při zmínce o Ammirasovi usmála.
"Ta první část zní dobře," uznala.
"Ta druhá nic moc," dodala Mary a společně se zasmály. Jedna v druhé našly výbornou kamarádku.
"Přestaňte tlachat a pojďme na dopolední část," vyzvala je Sophia chladně.

Hodiny s Ammirasem si valná většina okamžitě oblíbila. Nejenže se ukázalo, že má andělskou trpělivost, ale ani se je nesnažil přizabít jako Theressa s Albertem. Navíc měl pochopení pro jejich počáteční nezdary.
"Myslím, že nám to začíná jít," konstatovala Mary a máchla cvičným dřevěným mečem. Po jedné hodině teorie jim Ammiras rozdal tyto neškodné věcičky a dovolil jim, ať se cvičí ve dvojicích. Čistě teoreticky věděli, jaký mají mít postoj a jak meče držet, jenže uvést to do praxe se mnohým příliš nedařilo. To ovšem nevadilo. Ammiras jednotlivé dvojice obcházel, pozoroval a opravoval chyby, jichž se v nezkušenosti dopouštěly.
Dela se partnerčinu útoku lehce vyhnula. Zdálo se, že na úhybné manévry je rozený talent.
"Jo? Že jsem si nevšimla." Místo odpovědi Mary vyjekla a cvičební pomůcku upustila.
"Au! Do háje!" Dela se zmateně zarazila.
"Mary?"
"Píchla jsem si třísku! Blbej dřevěnej meč!" Nesouhlasně se na Delu zamračila, když se rozesmála.
"Tříska? Jaký hrozný zranění! Počkej chvilku, skočím pro Ammirase! Zkus mi tu zatím neumřít. Jestli uvidíš světlo na konci tunelu, nelez k němu!" Mary zaťala čelisti a tříska netříska sebrala ze země svůj meč. Pořádně se napřáhla a mrštila jej po ní. Dela se sehnula a dřevo proletělo nad její hlavou. Jejich chování samozřejmě neuniklo pozornosti.
Ammiras se vydal k nim. Cestou zvedl meč. V jeho tváři se mísil nesouhlas s pobavením. Obě měly štěstí, že je to on a ne Theressa, která by je stáhla z kůže a udělala si z ní boty.
"Dámy, meč je vznešená zbraň určená výhradně sečným popřípadě bodným účelům. Při správném používání se díky němu dají lehce oddělit končetiny či hlava od zbytku těla. Rozhodně jej nepoužíváme jako kopí. Mohu vás ujistit, že na vrhací zbraně taktéž časem dojde řada. Oceňuji váš zápal, ovšem pro všeobecnou bezpečnost vás musím požádat, abyste mírnily své vášně. Děkuji."

Při obědě vesele brebentily. Přidala se k nim Claire se Sophií.
"Jak jste si užily dopolední program?" zeptala se Claire. Stále měla tváře zrudlé námahou.
"Já fajn. Jen Mary mi málem umřela."
"Mary?" Tázaná protočila oči.
"Píchla jsem si třísku." Claire se zasmála.
"Co vy?" řekla Dela mezi jednotlivými sousty.
"Mně to moc nešlo, ale Sophie je s jednoročním mečem skvělá." Plavovláska si odfrkla.
"Ne tak skvělá, jak bych chtěla."
"Ale jsi zaručeně nejlepší z nás."
"To ano," uznala bez zaváhání. Mary se zašklebila.
"Jak se těšíte na chvíle strávené s Theressou?" Dela s Claire zaúpěly.

"Vaše fyzička je nedostatečná. Jak chcete zvládat boje, když nezvládnete ani sto kliků? Nechci, aby se z vás staly pochodující hory svalů. To bych se nikdy neopovážila, mé křehké květinky. Ovšem nemůžete být jako víly." Theressa se s nimi jako obvykle nemazala. Delu bolela každá část těla. Ruce se jí třásly, když prováděla dvacátý první klik. Claire o kousek dál tiše zakňučela a lehla si. Už se ani nepokoušela cvičit.
Za několik úmorných minut je Theressa nechala být.
"Zítra se tu zastaví skupina kurýrů. Jestliže chcete informovat své blízké o tom, jak se vám zde nedaří, máte jedinečnou příležitost. Pro papíry a psací pomůcky si zajděte do skladu. Rozchod."

Večer v jejich pokoji panovalo soustředěné ticho. Každá z nich se utápěla ve vlastních myšlenkách, kterým pak dávala psanou formu. Dela se snažila psát hezky, ale písmo měla od přírody kostrbaté a dětsky vypadající. Psala o tom, jak se na základně žije, o mnohdy těžkém výcviku, o svých kamarádkách a instruktorech. Zároveň svou rodinu nabádala, ať s o ni nedělají starosti a na závěr přidala několik otázek. Zajímalo ji, jak se mají oni, jak se jim daří v nové kolonii, co Erastův zdravotní stav, jak se vyvíjí vztah s Marcy a podobné věci. Nemohla se dočkat jejich odpovědi. Předtím si to kvůli nabitému programu neuvědomovala, ale chyběli jí. Erastus. Matka. Marcy. Liv a Amy. Hrozně moc je postrádala. Po napsání dopisu na ni dolehl stesk a úzkost.
"Jdu se projít," informovala píšící dívky. Mary zvedla hlavu a pátravě se na ni zadívala.
"Všechno dobrý?"
"Jasně."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama