Hladová přání (Tereza Matoušková)

25. prosince 2015 v 22:49 | Mira
Oficiální anotace:
Podmoří je svět, který je magií přímo prosáklý. Čarodějové na Tark Itlen, kteří ji studují, ne vždycky činí nejmoudřejší rozhodnutí. Nepodařené pokusy se ztrácejí v podzemí kláštera, kde čekají, až budou znovu nalezeny.
Když jim ze sklepení pomůžete, splní vám jakékoliv přání. Chtít za to budou jenom pár kapek vaší krve. Alespoň to tak tvrdí. Ve skutečnosti vás možná připraví o vše, na čem vám v životě záleželo.
Co se stane, když se jim dostane do rukou holčička, která ještě věří v kouzelné skřítky a dobré víly z pohádek?



Recenze:
České autory moc nemusím. Já vím, já vím - vůbec nejsem v tomto ohledu patriot. Ale Terezu Matouškovou čtu ráda. Především její blog, kam přidává nejen články vztahující se k jejímu fiktivnímu světu Podmoří, ale i články, ve kterých radí začínajícím autorům co a jak, články o různých autorských čteních a literárních srazech nebo články o životě, vesmíru a vůbec.

Hladová přání jsem si zakoupila a přečetla právě díky jejímu blogu, kde mě zaujala. A jsem vděčná za to, že jsem si právě na jejím blogu o Podmoří nastudovala nějaké ty informace, než jsem se vrhla na samotnou knihu. Hladová přání, která se mně osobně velmi líbila, jsem totiž půjčovala dvěma kamarádkám. Obě mi ale záhy knihu vrátily s tím, že ačkoli přečetly maximálně deset stran, tak se jim nelíbí a nechápou ji. Z toho jsem vyvodila jednoduchý závěr: nechápaly ji, protože neznaly prostředí, ve kterém se děj odehrává, a neznaly ani hlavní aktéry.

V této knize je příběh úzce spjatý s postavami. Jestliže si oblíbíte Atalana, Zorenu, Femoriana, Kerdeu a malou Jukatu, pak je vše v pořádku. Ovšem jestliže v nich nenajdete zalíbení, knihu pravděpodobně odloží aniž byste se obtěžovali s dočtením.
Mně osobně se postavy velmi zalíbily (i když Kerdeu upřímně nemám ráda). Každá je originál a má svůj jedinečný nezaměnitelný charakter. Dialogy mezi protagonisty jsem živé a nesmírně reálné, mnohdy plné humoru a různého popichování. Na své jsem si přišla především u interakcí Femoriana a Atalana. Autorku obdivuju i za to, že si za hlavní postavu zvolila malou holčičku. Děti se podle mě píšou hůř, ale Temnářka si s tím poradila na jedničku.

Nutno dodat, že ačkoli jsou postavy skvělé, docela utlačují samotný příběh, který mi přišel prostý a předvídatelný, leč dost dobře napsaný. Mám jednoduše ráda autorčin drsnější styl psaní.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama