DSS: Dvacátá druhá kapitola

19. ledna 2016 v 18:50 | Mira
Mám problém. DSS došlo. Tohle je poslední napsaná kapitola, kterou mám. Nějak mě v rámci tohoto příběhu přepadla tvůrčí krize. Ta snad nebude trvat dlouho, ale i tak vyvstala otázka, co budu ve středu zveřejňovat za články. Rozhodně nehodlám středy vynechávat. Naštěstí jsem to vykoumala. Jelikož jsem k Vánocům dostala mimo jiné Tohle není kniha, budu zveřejňovat články o tom, jak na této neknize praktikuju uměleckou destrukci. Třeba se vám to nakonec bude líbit. Ovšem jakmile si předepíšu zase pár kapitol DSS, budu opět dávat na blog to Usmívající se


Kapitola dvacátá druhá
Uběhly tři měsíce, během nichž tvrdý výcvik nováčky nadále zoceloval. Bohužel někteří nebyli schopni snášet nápor na tělo i ducha a tak jejich řady značně prořídly. Odešla i Claire. Dlouho opakovala, že na takové věci není stavěná, a jednoho dne si sbalila věci, rozloučila se a vrátila se domů. O týden později se k Sophii dostaly zprávy, že se přidala k léčitelům.
Dela na sobě pociťovala změny. Zvolna se z ní stávala inteligentní, silná mladá žena. S mečem sice neuměla zacházet tak fantasticky jako Sophia, ale za to vynikala v jiných věcech. Její specialitou se staly vrhací zbraně. Ammiras se až divil, s jakou přesností vrhá dýky a jehlice a doporučil jí, aby se na tohle zaměřila. Po té, co je Gwen velice podrobně seznámila s anatomií, dokázala Dela likvidovat nemrtvé, aniž by se dostala nebezpečně blízko k jejich nákazu přenášejícím čelistem.
Rovněž se snažila zlepšit své schopnosti v lukostřelbě, ale tato zbraň nejenže nebyla vhodná pro tělesnou stavbu žen obecně, pokud se nerozhodly jít ve stopách Amazonek, ale ona neměla ani tak velkou sílu v rukách a nedokázala střílet šípy delší časový úsek kvůli bolesti svalů. Byla spíš mrštná a rychlá než silná.
Domů napsala ještě několik dopisů a užívala si čtení odpovědí. Mimo jiné se dozvěděla, že Marcy je těhotná. Erastus se v jednom z dopisů zmínil, že ji chce požádat o ruku, jen musí sesbírat odvahu. Dela měla ohromnou radost. V této době uvítala každou šťastnou zprávu, ačkoliv mnohem častěji se k ní dostávaly ty špatné. Kupříkladu zaslechla zkazky o inteligentních nemrtvých, při nichž jí přejížděl mráz po zádech. Nikdo těmto povídačkám nevěřil, ale při pomyšlení, že by nemrtví dokázali myslet a díky tomu efektivněji útočit, se všem dělalo nevolno.

Jednoho večera Dela klidně ležela zachumlaná pod peřinou, když do pokoje vtrhla Mary. Skřítkovský obličejík jí sálal nadšením.
"Mary!" okřikla ji Sophia.
"Hádejte co!" vyhrkla Mary místo toho a vyškrábala se na svou postel.
"Co?" zajímala se Dela trpělivě.
"Zaslechla jsem zajímavou věcičku," napínala je.
"Jakou?"
"Asi tak za týden se chystá zajímavej vejlet." Dela se zamračila.
"Jestli okamžitě nevyklopíš -"
"No jo, no jo! Hlavně se nerozčiluj, Delo. V rámci výcviku se konečně vrátíme do Trosek Londýna!" Poslední slova téměř zavýskla.
"No to je super!" přidala se. "Ty nemáš radost, Sophie?"
"Samozřejmě, že mám," odpověděla blondýnka stroze. Dela samým nadšením polovinu noci nemohla oka zamhouřit.

Týden utekl jako voda. Dela stála nastoupená s přidělenými společníky a pečlivě naslouchala instrukcím Alberta Trigga.
Každá skupina měla stejný počet členů. V každé vždy byli čtyři nováčci, jeden instruktor a jeden doprovodný člen Legie. Ona, Mary, Sophia a Simon Vyner, kterého všechny znaly pouze od vidění, se měli svěřit do rukou té nejnepředvídatelnější osobě. Gwendolyn Turnerové. Dela tuto zprávu přijala se stoickým klidem a raději odvrátila tvář. Bála se, že jí přes bezvýraznou masku prosákne zděšení. Bavila se pozorováním neznámých instruktorů postávajících se svými skupinami.
Posledním členem nebyl nikdo jiný, než Gideon. Naštěstí se vrátil do svého normálního rozpoložení. Jen k Dele se choval zdvořileji a mnohem jemněji. Snažila se oplácet mu stejnou mincí, ovšem nijak nápadně. Mary měla oči všude a sebemenší podnět jí stačil, aby si věci přebrala po svém a dospěla k závěrům, jež Delu mnohdy přiváděly do rozpaků.

"Stejně se cítím mizerně kvůli Theovi a Moriemu," zamumlala sklesle Gwen, jakmile se kolona dřevěných vozů dala do pohybu. Přes klapot koňských kopyt a rachocení kol ji sotva slyšeli.
"Prosím?" ozvala se s opatrnou zdvořilostí Sophia sedící vedle ní.
"Theo a Morie. Sami. Co jen budou beze mě dělat?" zaúpěla.
"To, co vždycky: hnít, smrdět a chrčet," vložil se do debaty Gideon. Dela mu dupla na nohu a zamračila se. Vypadalo to, že instruktorka je opravdu zkroušená.
"Určitě to zmáknou! Vždyť se brzo vrátíme," povzbuzovala ji Mary vřele.
"A ostatní se o ně postarají. Všichni ví, jak je máte ráda," přisadila si Dela.
"A navíc nepotřebujou krmit, protože to nejsou akvarijní rybky nebo křečci" prohlásil Simon žertovně. Dívky si vzpomněly, jak na něj tento fakt vytáhla Theressa. Dela s Mary se uculily. Gwendolyn se široce usmála.
"Máte pravdu, milánkové," pravila a pocuchala Sophii ve vlasech, byť plavovláska do diskuze ničím valným nepřispěla. Sophia nesouhlasně stiskla rty a odtáhla se.
"No nic, já si na chvilku dáchnu." Gideon se protáhl a pohodlně se opřel.
"Dobrej nápad," zareagovala Mary. Marně hledala pohodlnou pozici. "Já se opřu, jo?" Nečekala na Simonovu odpověď a položila si hlavu na jeho rameno. Dela se v duchu bavila jeho rozpaky a zrudlými tvářemi. Rozhodla se, že si také odpočine.

"Hele, to jsou Trosky!" Výkřik, i když se ozval ze vzdálenějšího vozu, ji probral. A opravdu. V dálce se rýsovaly obrysy jejího domova. Zanedlouho se před nimi Trosky tyčily v celé své polorozbořené kráse.
"Domov," vydechla.
"Sladký domov," dodal Gideon.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama