Fangirl (Rainbow Rowell)

12. února 2016 v 20:33 | Mira
Oficiální anotace:
Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách - nechce s ní bydlet na koleji.
Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet.
Co ale Cath zbývá než zachovat klid a nedat se?


Recenze:
Rainbow Rowell jsem si zaškatulkovala jako autorku, která hezky píše a líbila se mi od ní kniha Eleanor a Park. Tím můj zájem o její tvorbu začínal i končil. Pak se na světlo světa vynořila Fangirl a brzy jsem začala slýchat i vídat tvrzení o tom, že je ještě lepší než Eleanor a Park. Nějak jsem to nezkoumala, ale když kamarádka dostala tuto knížku k Vánocům, musela jsem ji poprosit, aby mi ji pak půjčila, abych si tohle všeobecné mínění ověřila. A můj konečný verdikt? Obě knížky jsou moc dobré, Fangirl se mi ovšem líbila o něco víc.

Na tvorbě Rainbow Rowell mám ráda, že dokáže psát o obyčejných lidech a jejich osudech takovým způsobem, že mě to hrozně baví. Jejími hlavními postavami nejsou lidé něčím výjimeční. Popravdě, její hlavní postavy jsou v ledasčem ujeté a divné, ale to jim dodává kouzlo. Navíc díky svým nedokonalostem a podivnostem působí lidsky.

Já osobně bych Cath označila ze jednu z nejsympatičtějších young adult hrdinek vůbec. Hrozně se mi dostala pod kůži tím, že jsem v ní občas viděla sama sebe. Nehodlám tady psát psychologický rozbor své osoby, ale s Cath máme společnou například lásku ke psaní (i když jak víte, já fanfikce nepíšu) a máme rády slash (Drarry, Destiel) , tichost, uzavřenost (ačkoliv já nejsem až takový uzavřený poděs jako ona) a stydlivost. Nejenom kvůli tomu mám Cath ráda. Autorka ji zvládla popsat tak, aby působila jako živá osoba. V jejím chování jsem nenašla žádné nelogické výstřelky, které občas provází jiné autory. Zkrátka Cath je epická.

I vedlejší postavy mě dokázaly zaujmout a nepůsobily jako nějaké bezcharakterní křoví. OMG a Levi je tak slaďoučkej! *fanynkovské pištění* Dobrý, dobrý. Už jsem klidná, ale musela jsem to nadšení nějak ventilovat Smějící se

Příběh mi utíkal hrozně rychle. Témata vysoké školy, lásky, přátelství a psaní fanfikcí mě dokázala vtáhnout a zapomenout na realitu. Po dočtení jsem si připadala, jako bych se právě neprokousala pěti set stránkovým románem, ale sto stránkovou novelkou. Tak rychle mi děj ubíhal.

Viděla jsem, že mnoho lidí nadává na Simona Snowa. Mě tedy neskutečně bavily i úryvky věnované jemu. Je jasné, že především ty od Magicath.

Usilovně hledám něco, co bych mohla Fangirl vytknout, ale nějak nic nenacházím. Trošku mě zklamal konec. Stejně jako u Eleanor a Park mi přišel takový nedotažený, ale vzhledem k úžasnosti zbytku knihy můžu tohle prominout.

Btw knižní obálka se mi hrozně líbí. Je jednoduchá a přitom pěkná a výstižná.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama