Kuře melancholik (Josef Karel Šlejhar)

7. února 2016 v 18:56 | Mira
Oficiální anotace:
Novela z vesnického prostředí o utrpení malého dítěte je pozoruhodnou ukázkou z tvorby vůdčího představitele českého naturalismu 2. poloviny 19. století.
Jako všichni naturalisté i Šlejhar vychází z pojetí člověka jako tvora, pro něhož zlo, sobectví a násilí jsou přirozené sklony, vítězící nad city, obětavostí a pocitem soucitem. Na malém prostoru v příběhu osiřelého nemocného chlapce sadisticky týraného svým okolím, shrnul myšlenku, že člověk postrádající běžné lidské vztahy a lidskou účast, postrádá to nejdůležitější, co činí člověka člověkem.


Recenze:
I když je Kuře melancholik knížkou krátkou, je v něm více křivd, bezmoci a bolesti než v leckterém mnohastránkovém románu. Můžu prohlásit, že to byla docela síla. V průběhu čtení se ve mně svářel vztek s lítostí.

Příběh je velmi jednoduchý. Dítěti zemře matka. Otec si najde novou ženu, která nevlastního syna s pomocí děveček a čeledínů týrá nejen fyzicky, ale i psychicky. Řekli byste, že s tím otec něco udělá, přece jen jedná se o jeho dítě, ale ne. Otec je pod vlivem své ženy a dítě jde stranou. Nakonec se chlapec stává jakýmsi vyvrhelem. Útěchu najde až u podobně odstrkovaného kuřátka. Jak se dá čekat, příběh bohužel nemá šťastný konec. Chlapečka macecha nakonec utrápí k smrti.

Malého chlapečka mi bylo hrozně líto a k postavám, které mu způsobovaly muka (nevlastní matka) nebo se k jeho utrpení chovaly lhostejně (otec) jsem cítila nevýslovný odpor. Svíravý, úzkostný pocit mě provázel celou knihou, což značí, že autor odvedl dobrou práci. Musím obdivovat, jak si autor vyhrál s psychikou postav a celkově s atmosférou a prostředím knihy. Objevuje se zde krásný naturalismus.

Úplně mi však nesedl styl autora. Přišel mi takový mdlý.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama