Smolařka 1.2.1.1.1.1.1.1

6. února 2016 v 0:26 | Mira
"Zbláznil ses?!" vyjeknu. Tory s ostatními však vyběhnou vstříc těm zrůdám. Nemám na výběr. Doběhnu za Torym. Holí přetáhnu jednoho kostlivce. Lebka zapraská a na zem se sesune nepoužitelná hromádka kostí. Metám kolem sebe malé ohnivé koule. Nejsou schopné ublížit, na to jsou moc slabé, ale aspoň dokážou kostlivce rozptýlit. Brzy nad nimi zvítězíme. Jediný pohled na usmívající se nekromanty mi řekne, že ještě není všemu konec. A opravdu. Kosti se znovu dají do pohybu. Než se úplně spojí a vytvoří tak další zástup kostlivců, Tory zavelí k ústupu. Popadne mě za ruku a táhne ven.
Když doběhneme na pláž, celý uštvaní, slunce visí nízko na obzoru. Zbytek posádky vidí výrazy děsu na našich zpocených tvářích a okamžitě se chopí zbraní. Kostlivci sice mají početní převahu, ale všichni muži jsou zdatní bojovníci. Tory se drží u mě a dělá vše pro to, aby se mě žádná z těch mrtvol nedotkla. Opět se snažím pomáhat, co se dá. Štěstí, že se za námi nevydali i nekromanti.
Krátce na to je po boji a já padnu vyčerpaná do písku. Tory si ke mně dřepne a pohladí mě po rozcuchaných vlasech.
"Dobrá práce," řekne.
"Odplouváme! Na tomhle mizerným ostrově nebudu už ani minutu!" zahuláká Toryho otec a nikdo mu neodporuje. Do pár minut zvedáme kotvy.
Sedím v kajutě a tiše úpím, jak mě bolí celé tělo. Někdo zaklepe.
"Dále!" Nepřekvapuje mě, že je to Tory. S úsměvem si sedne na druhý konec mé postele.
"Vracíme se zpátky," informuje mě.
"To je dobře. Na další dobrodružství už nemám sílu." Budu potřebovat pořádnou dávku odpočinku, abych byla schopná ještě někdy vyrazit na dobrodružnou výpravu.
"Co budeš pak dělat?" zeptá se nezvykle mdle.
"Nevím. Asi vyrazím do dalšího města." Tory se na mě zvláštně zadívá.
"Zůstaň se mnou," zašeptá. Sotva ho slyším.
"Cože?" Posune se blíž a uchopí mou ruku.
"Arino, já… já jsem se do tebe zamiloval. Zůstaň se mnou. Vezmi si mě." Myslím, že se mi zastavilo srdce. Když se ke mně přisune a pokusí se dát mi polibek, odstrčím ho.
"Promiň, Tory, ale… ale já nemůžu. Zatím se nechci k nikomu vázat." Zklamaně sklopí pohled a beze slova odejde. Je mi líto, že jsem ho ranila.

Arina v následujících letech prožila ještě několik menších dobrodružství, i když ne tak napínavých. Její a Toryho cesty se znovu spojily a on zopakoval svou nabídku, protože na ni nebyl schopen zapomenout. Tentokrát Arina s radostí přijala. Uvědomila si, že ke štěstí jí chyběl pouze milující člověk. Konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dorota M. Dorota M. | Web | 6. ledna 2017 v 20:11 | Reagovat

Tak nakoniec predsalen nemala až takú smolu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama