Sedím v kajutě a třesu se. Slzy nepřestávají téct. Nikdy nezapomenu na Toryho zkrvavené, mrtvé tělo válející se na zemi jako rozbitá hračka. Nikdy nezapomenu na hrůzostrašný smích té čarodějnice. A nikdy nezapomenu na to, jak se ve mně probudila opravdová silná magie.
Když jsem uviděla Toryho mrtvolu, něco se ve mně zlomilo. A já byla schopná kouzlit. Porazit ty odporné stvůry pro mě už nebyl problém. Jenže pro Toryho bylo pozdě.
Cítím v sobě pulzovat magii, ale nemůžu se z toho radovat. Ne, když Tory… Netěší mě ani to, že jsme získali tu cennou knihu. Ani jeho otce to nepotěšilo. Kapitán je ještě víc na dně, než já. O zbytku posádky nemluvě.
Zabořím hlavu do polštáře a rozbrečím se.
Díky Toryho smrti Arina prošla změnou a stala se mocnou čarodějkou, která zachránila mnoho životů a pomohla bezpočtu lidem v úzkých. Nikdy však nezapomněla na své selhání. Konec.



Tak tohle je asi nejlepší konec, ze všech dostupných.
Super, že se konečně naučila kouzlit, najde si někoho jiného. :P Povídka byla zajímavá a zkusila jsem si všechny možné cesty.