Smolařka 2.1

6. února 2016 v 1:15 | Mira
V horách se moc dobře utábořit nedá, ale nám se přesto podařilo najít vyhovující místo. Je to taková menší náhorní plošinka, ale vozy, koně a lidé se sem vejdou. Ve vozu se mi spí krásně, než mě probudí křik zvenčí. Vykouknu a spatřím chaotické pobíhání kejklířů. Mnoho z nich má louče a mává s nimi směrem k obloze. Podívám se nahoru a vidím, že se nad námi něco pohybuje, pak se to snese dolů a popadne to jednoho z polykačů ohně. Mužův jekot se brzy vytratí v dáli.
"Tommy!" zavřeští jedna z žen a rozeběhne se do tmy. V zápětí se k ní snese další z těch tvorů a potká ji stejný osud jako jejího milého. To už popadám hůl a skáču ven.
"Prosím, funguj," zašeptám. Magický krystal se rozzáří jasně jako nikdy předtím. Na chvíli nás oslepí, ale jakmile přivykneme, spatříme to, co nám krouží nad hlavami.
Nejsou to ptáci. Nejsou to ani ženy. Je to něco mezi tím.
"Harpyje," prohlásí Leo po mém boku, "určitě tady někde mají hnízdo."
"Měli bychom těm dvěma pomoct." Kde se ve mně bere takové odhodlání? A taková odvaha? Nepoznávám se.
"Ne. Harpyje svou kořist zabíjejí okamžitě. Mají věčně hlad. Pro Tommyho a Saru je pozdě." Leo se chvěje a oči se mu lesknou. Je mi ho líto. Ti lidé jsou jeho rodina a on právě přišel o dva její členy.
"Paní Arino, co myslíte, máme odjet okamžitě a nebo počkat na rozednění?" obrátí se na mě nejstarší z žen. Všichni čekají na můj verdikt. Jsou vystrašení a já jsem pro ně jako světlo v tmách. Doslova, moje hůl totiž stále vydává jasnou záři.
Pokud se vydáme na cestu v noci, je to jasná sebevražda. Horské cesty jsou křivolaké a záludné i ve dne. Pod rouškou tmy jsou ještě nebezpečnější. Na druhou stranu pokud počkáme do rozbřesku, harpyje se můžou vrátit. Ale ty by měly být pro dnešní noc nasycené…



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama