Smolařka 2.2

6. února 2016 v 1:16 | Mira
Do určitého okamžiku to probíhalo dobře. Za to teď…
Nikdy jsem netušila, že se obyčejní kejklíři dokážou bít tak zuřivě. Bijí se, ale nikoho se nesnaží zabít. To se o banditech říct nedá. Naštěstí je tahle kočovná společnost sestavená z lidí, kteří jsou hbití a mají rychlé reflexy.
Držím nerozhodně svou hůl. Tak ráda bych pomohla a ne se jen krčila za vozem. Mohla bych udělat kouzlo. Jen malé kouzlo. Mávnu holí a kořeny nejbližších stromů chňapnou po několika banditech a uvězní je v pevném sevření. Skvěle, to mi vyšlo. Tak dál Zamířím holí na zem a ta se pod nohama útočníků promění v tekuté písky, do kterých se nezastavitelně propadají. Zastaví se až v okamžiku, kdy jim kouká jen hlava. Na zbytek nestačím nic vymyslet, protože se rozutečou. Jak málo stačí, aby lidé vzali do zaječích.
"To bylo výborné, má paní!" pochválí mě uznale Leo a přejde k jedné vykukující vousaté hlavě. Probíhá mezi nimi rozhovor. Leo v jednom okamžiku přitiskne ostří své dýky k banditově hrdlu a muž mu něco spěšně povídá. Leo spokojeně pokývá hlavou a vrátí se k nám.
"Blízko je jeskyně napěchovaná nakradenými cennostmi. Kdo ji půjde se mnou hledat? Má paní? Výborně! Jdeme!" Vždyť já jsem nic neřekla!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama