Smolařka 2.2.1

6. února 2016 v 1:17 | Mira


Takové bohatství jsem nikdy v životě neviděla. Zlato se leskne, stříbro se blýská a drahé kameny se třpytí. Nemluvě o luxusních látkách. Těch jsou tady metry. Leo se horlivě přehrabuje v truhlicích.
Jsem tou nádherou kolem úplně okouzlená. Kdybych mohla, všechno bych si vzala. Jenže…
"Leo, nemáme právo si cokoliv brát."
"Porazili jsme bandity, můžeme tomu říkat kořist."
"Ale-"
"Jsme chudí lidé. Musíme dělat šašky, abychom se uživili. Musíme pořád cestovat, abychom si vydělali. Nemyslíte, že máme právo na menší přilepšení?" Má pravdu. Pomůžu mu hromadit cennosti do truhličky. Toho, co nakonec přineseme zpátky, není moc, ale ani málo. Řekla bych, že jim to akorát vystačí.
Ještě téhož dne dorazíme do města. Kejklíři předvedou svá čísla. Druhý den odjedou a já tu zůstanu sama. Cestou mě však něco napadlo. A když vidím, jak se na mě dívá Leo, určitě by můj návrh uvítal.

Arina zůstala s kočovnou společností kejklířů. Do několika let si vzala Lea. Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monica Hell Monica Hell | E-mail | Web | 6. listopadu 2016 v 20:01 | Reagovat

Nu, alespoň mi zase neumřela, jako v horách... :D :D Skusím to jinak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama