DSS: Dvacátá devátá kapitola

23. března 2016 v 19:07 | Mira
Teda, dneska je ta kapitola nějaká krátká, nepřijde vám? Smějící se No, asi jsem ji chtěla utnout v nějakém zajímavém okamžiku, takže to vyšlo takhle.


Kapitola dvacátá devátá

Dela ležela s hlavou zabořenou v polštáři skrz naskrz promáčeném slzami. Gideon trpělivě seděl u ní, konejšivě ji hladil po zádech a stále dokola pronášel slova útěchy, která její žal však nemohla zmírnit. Ztráta kolonie, ztráty na životech a hrozba armády nemrtvých ustoupily do pozadí. Smutek v ní vyvolávala smrt jedné jediné osoby. Mary. Její nejlepší kamarádka. Mrtvá.
Uběhlo několik dní, co jí to Sophia a Simon oznámili v Troskách. Chtěla se rozběhnout a najít ji, ale Gideon ji zadržel. Ač na něj křičela a všelijak se kroutila, nepustil ji. Zřejmě jí tím zachránil život, protože by v touze najít mrtvou kamarádku sama jistě přišla o život, přesto se na něj dlouho zlobila.
"Je čas večeře. Fakt nemáš hlad? Klidně ti něco přinesu," nabídl se.
"Ne."
"Dobře." Dál seděl a snažil se ji utěšit. Povzdechla si.
"Gideone, nemusíš u mě sedět pořád. Běž se navečeřet. Nejsem malá, abys mě musel takhle hlídat. Stejně mi chvilka o samotě jen prospěje." Věděla, že váhá, přesto se nakonec zvedl, letmo ji políbil do vlasů a tiše za sebou zavřel dveře. Dela se obrátila a prohlížela si strop. Gideon se k ní od návratu choval neuvěřitelně ohleduplně a něžně. Ona však jeho náklonnost sotva vnímala. Zatím nemohla jejich vztah nevztah řešit. Na to byla příliš emocionálně vyprahlá.
Někdo zaklepal.
"Propána Gideone!" obořila se na stále zavřené dveře.
"Nejsem Gideon," ozvalo se z druhé strany.
"Pojď dál," vyzvala neznámého. Do pokoje vešel se sklopenou hlavou Simon a posadil se na protější postel. Nepodíval se na ni.
"Delo, já… já ti musím něco říct…" Určitě za ní přišel, protože jej smrt zasáhla úplně stejně. Pravděpodobně nechce svůj smutek prožívat sám. "Chtěl bych mluvit o… o Mary."
"Klidně mluv, Simone," vyzvala jej jemně. Sophia jí popsala, jak Mary zemřela. Objevilo se u nich příliš mnoho nemrtvých. Bojovali, ale Mary byla kousnutá. Hned, jakmile se Sophii a Simonovi podařilo zneškodnit zbytek nepřátel, Sophia Mary zabila před tím, než se stihla proměnit. Mary tak nikdy nebude jako nemrtvá bloudit po Troskách a hledat živé k zakousnutí. Dela za to Sophii mnohokrát poděkovala. Byla jednoduše šťastná, že její nejlepší kamarádku nepotkalo to, co Gideonovy blízké.
"Sophia lhala," řekl Simon přiškrceně.
"Cože?"
"Lhala. My… jsme opravdu bojovali a Mary opravdu kousli, ale nemohli jsme všechny porazit." Sledovala slzu, jak stéká po Simonově bledé tváři, klouže na bradu a odtud padá a vsakuje se do povlečení. "Jenže nemrtví cítili krev a šli po ní. Nechali nás být a šli po Mary. Mohli… mohli jsme se snažit jí pomoct, ale… ale Sophia… ona řekla, že… že utečeme." Dela si v hrůze přitiskla ruce na ústa. "Nechali jsme ji tam, Delo." Poslední slova sotva slyšela.
Delina tvář se zkřivila do rozzuřené grimasy. S výkřikem plným zloby se na něj vrhla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama