DSS: Dvacátá osmá kapitola

16. března 2016 v 18:45 | Mira
Další týden, další kapitola. Opět nemám chuť moc vykecávat, tentokrát protože jsem přerušila sledování třetí série The 100, abych kapitolu zveřejnila Smějící se Mimochodem je to úplně boží seriál a všem ho moc doporučuju Smějící se


Kapitola dvacátá osmá

"Oni fakt zdrhaj!" Carael nevěřil vlastním očím. Dívka chlapce musela násilím táhnout, dokonce mu hrozila mečem, avšak utekli. Kdyby nebyl nemrtvý, jistojistě by se mu zvedl žaludek. Jak někdo může být schopen tak nechutného činu?! Viděl, jak se dívka ponechaná svému osudu kolébá pryč, jenže nemrtví ji doháněli. Vůně krve a vidina čerstvého masa je poháněla vpřed. Carael vytasil meč. Sám sebe pochválil za prozíravost. Vyběhl ze svého úkrytu. Popravdě do takových záležitostí by se neměl vměšovat. Jenže nemohl dovolit, aby někoho potkala tak děsivá smrt.

***

Dech jí vázl v hrdle. Každičký krok přinášel ohromná muka. Mary se ani nesnažila zadržovat slzy. Bolelo to. Tak strašně to bolelo. Rána na paži tepala spalující bolestí, která se od ní šířila dál do Maryina těla. Dívka zaskučela. Meč v její ruce jí najednou připadal příliš těžký. Nechala jej proklouznout mezi znecitlivělými prsty. Povšimla si, že zpomaluje, aniž by chtěla. Tělo podléhající nákaze ji přestávalo poslouchat. Za sebou slyšela nemrtvé, což ji přinutilo zatnout zuby a sesbírat všechny síly. Belhala se dál.
Kromě kousance ji zranila ještě jedna věc. Zrada dvou přátel. Nechali ji tady. Utekli. Jistě, Sim se zprvu bránil, ale nakonec se nechal přesvědčit. Pokud přežije, vlastnoručně je zabije. Hořce se pousmála. Přežije? Kdepak. Už je nakažená. Nyní litovala, že upustila meč. Mohla jej použít ke zkrácení vlastního utrpení. V tomto okamžiku jí zbývalo buď se zaživa nechat sežrat nebo uniknout a skonat vlivem nákazy.
Zdá se jí to, nebo kroků i stenů nemrtvých ubývá? Neodvažovala se ohlédnout. Balamutí nákaza i její smysly?
Najednou za sebou slyšela jen mělké oddechování.
"Hej, už můžeš zastavit…"

***

Rusovláska se na něj pomalu otočila. Tvář měla křídově bledou, zmáčenou slzami a potem. Viděl, že se sotva drží na nohou.
"Co… jsi… jsi zač?" I mluvení jí evidentně činilo potíže.
"Stačí ti vědět, že jsem tvůj zachránce," odpověděl vyhýbavě. Přemýšlel. Jaká je šance, že se z té holky stane Navrátilec? Nedával jí velké naděje. Mezitím dívka klesla k zemi, kde se schoulila do uvzlykaného klubíčka koncentrované bolesti.
"P-pomoz mi," zaškemrala polohlasně a zvedla k němu zastřené oči. Přiklekl k ní a sáhl jí na čelo. Horečka již stihla nastoupit.
"Fakt chceš, abych ti pomohl?" ujišťoval se. Slabě přikývla. Tím jeho dilema vyřešila. Vytáhl ji do kleku a sám se postavil. Několik vteřin si hleděli do očí. Rusovláska k němu vysílala němé prosby.
"Fajn, pomůžu ti," řekl lhostejně.
"Děku-" Caraelův meč kmitl vzduchem. Na chodník dopadly drobné krůpěje. Zář dívčiných očí pohasla. Tělo se sesunulo k zemi. Hlava se odkutálela stranou. Krev začala tvořit morbidní rudé jezírko. Toto byla nejlepší pomoc, jakou jí Carael mohl dopřát. Klidný odchod z tohoto světa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama