DSS: Dvacátá šestá kapitola

2. března 2016 v 18:48 | Mira
Můj obvyklý monolog najdete až na konci kapitoly. Nerada bych dopředu spoilerovala události této části, ale něco málo jsem k nim napsat chtěla.


Kapitola dvacátá šestá

Caraelovi neuniklo, jakým způsobem se Gaexor dívá na jeho sestřičku. Bratrské ochranářské instinkty se v něm ozvaly. Přitáhl si ji blíž k sobě. I když nemrtvá a zlá, Mapeste stále byla jeho mladší sestra a on nedovolí, aby si ji nárokoval jen tak někdo. Možná se tvářil až moc výhružně, protože mu Mapeste dupla na nohu. Přinutil se poslouchat Gaexorovo vysvětlování.
"…to nikdo neví. Určitá skupina Navrátilců věří, že smrtí a proměnou se v lidském těle něco změní. Že se zruší jistá bariéra, řekněme. A to určitým jedincům dovolí využívat moci, která je v lidském těle obsažena, jen ji za života člověk nemůže využít, jelikož před ním zůstává skrytá a živá lidská schránka je pro takové zásahy moc křehká. Vím, že to zní pohádkově, avšak já viděl, co Lilith dokáže."
"Ty nemrtvý… ovládá je Lilith?" přerušil jej Carael. Gaexor zavrtěl hlavou.
"Ne. Ona dokáže manipulovat pouze neživými předměty. Je tu ovšem jeden muž. Odporný zjev, ale mocný. Už byl po Lilithině boku, když se dostala do čela Navrátilců. On dokáže ovládat nemrtvé. Myslím, že tohle Lilith plánovala celou dobu, jen vyčkávala."
"Na co čekala?"
"To nevím, Mapeste. Možná, že její společník potřeboval svou… moc trénovat. Nebo chtěla, aby vzrostly počty nemrtvých. Opravdu netuším."
"Takže Lilith ovládá nemrtvou armádu, která má zlikvidovat všechno živý v Troskách? No to je výborný!" zvolal Carael rozzlobeně. "Musím to vidět." Dřív, než jej kterýkoliv z nich stihl zastavit, rozběhl se pryč.
"Caraeli! Caraeli!" křičela za ním Mapeste, on se však jako o překot hnal dál. Musel vidět, co nemrtvá armáda pod taktovou Lilith napáchá za škody. Bude to masakr. Vyvražďování lidí v tak masivním měřítku mu přišlo nanejvýš odporné. Přinutil se běžet ještě rychleji, až doslova letěl ulicemi.

***

Vyděšené tváře se Dele slily v jeden ohromný panický celek. Nemusela rozlišovat barvu očí, tvar nosu a velikost úst jednotlivých prchajících. Stejně všechny zkreslila hrůza. A to se nemrtví nacházeli ještě poměrně daleko. Avšak nezadržitelně se blížili.
"Drž se u mě," přikázal Gideon a chňapl po její dlani. Pevně ji sevřel a táhl Delu za sebou skrz vyděšený dav. Zbytek skupiny se jim dávno ztratil.
"Někoho hledáš?" zeptala se, jakmile si všimla jeho rozhlížení.
"Jo. Clema. Jestli někde uvidíš tu zrzavou palici, tak křič. Hele, támhle je jedna z jeho skupinky!" Přidal do kroku. Sotva mu stačila. Nelíbilo se jí, jak do ní naráží moře těl, jak do ní strkají a otírají se o ni.
"Gideone…" oslovila jej, avšak nevnímal. Jejich spojené dlaně se potily. Ze všech těch nepříjemných vjemů se jí dělalo zle. Kdyby ji alespoň netáhl jako posedlý.
"Vydrž," odbyl ji. "Hej, Margaret! Margaret!" Hnědovlasá, robustně stavěná dívka se zarazila a počkala, než ji dvojice dohoní.
"Gideone! Dobře, že jdete. Potřebujeme lidi na stavbu barikád. Mohly by ty prohnilý parchanty zdržet."
"Kde je Clem?" ignoroval její řeč.
"Clem?" poškrábala se bradě. "Řekla bych, že šel pomoct s tou barikádou. Aspoň tam mířil než jsme se rozdělili."
"Fajn. Dík." Trhl Delinou rukou a táhl ji směrem, kam Margaret ukázala. Dav prořídl, proto se jim pohybovalo snáz.
"Gideone! Můžeš mě sakra pustit?!" vyštěkla dopáleně. Už ji vážně rozčilovalo, jak nebral ohled na její pokusy o vyškubnutí se z jeho sevření.
"Ne." Místo toho zesílil stisk.
"Gideone," sykla varovně.
"Mlč," utnul ji. "Hele, nechci, aby ses mi ztratila. Tak buď hodná holka a nech se vést za ručičku než najdeme Clema." Tím ji rozzlobil ještě víc. Pak si něco uvědomila. V tom, jak ji svíral a jak zatvrzele hledal Clema, bylo něco víc. Oni dva patřili k jeho nejbližším. Pravděpodobně je nechtěl ztratit tak, jako Chloe a Gabriela.
Potlačila veškerou bojovnost a bez řečí se přizpůsobila jeho tempu.

Dela po několikáté zkontrolovala funkčnost tětivy svého nového luku. Barikáda byla provizorní. Nakupené sutiny a vše, co se dalo za krátký časový úsek sehnat. Nemohlo to nemrtvé zadržet na moc dlouho.
"Nervózní?" Gideon se postavil za ni a promnul jí ztuhlá ramena. Jeho blízkost jí dodávala na klidu.
"Pche, jak bych mohla být nervózní, když támhle stojí ta největší mlátička v celých Troskách?" Gideon se podíval naznačeným směrem a zasmál se.
"Moje mamka? Máš recht. To nemrtvý by měli být nervózní." Pousmála se.
"Srandičky, srandičky. Jen počkejte, až na vás první nemrtvej vystrčí svůj rozkošnej ksichtík. On vám ten úsměv zmrzne na rtech," prohlásil dramaticky Clem.
"Nesýčkuj."
"Nesejčkuju. Jen jsem realista."
"Víš vůbec, co to slovo znamená?" rýpla si Dela a vysloužila si od obou uznalý pohled.
"Sakra, taková milá jsi bejvala. Ten tě ale stihl zkazit."
"Jasně. Hele, Cleme, nechtěl by ses jít podívat po okolí? Víš co, zkontrolovat ostatní a tak…"
"Cože? Proč?"
"Protože jsem to řekl," odsekl Gideon a začal svého kamaráda strkat pryč. Pak se vrátil, postavil se před Delu a znovu jí položil ruce na ramena. Podíval se jí zpříma do očí.
"Víš, přemýšlel jsem."
"To nikdy nedělá dobrotu," odvětila. Nepobavilo jej to.
"Běžci! Blíží se sem Běžci!" vykřikl jeden člen Legie. Vzduchem zasvištěla salva šípů.
"Gideone," zaúpěla a zavrtěla se, "musíme-" Zbytek věty jí sebrala Gideonova ústa. Dela ztuhla. Gideon Silver ji líbal uprostřed útoku armády nemrtvých. Jako by už tak nebyl svět dost šílený.


Tuhle kapitolu jsem, myslím, psala během čtení Fangirl. U mě se to má tak, že mě dost ovlivňuje kniha, kterou mám zrovna rozečtenou a podvědome jí přizpůsobuju svůj styl psaní. Možná to tak někdo z vás taky má. To je nejspíš důvodem, proč se tady objevil ten polibek, ačkoliv já zaláskovanost do svých povídek nikdy necpu. Popravdě ani snad neumím psát zaláskované pasáže. A snad bych tuhle pasáž i pozměnila, ale řekla jsem si, že i vymyšlená postava má nárok na prožití nějaké té lásky, takže bych ji neměla Dele odpírat. Nemůžete ale čekat, že v následujících kapitolách budou s Gideonem cukrovat jako dvě hrdličky. To bych nikdy nepřežila Smějící se Gideon v dřívějších částech možná vykazoval jisté náznaky toho, že by se mu Dela mohla líbit, ale nemyslím si, že by Dela k němu chovala nějaké hluboké city. Navíc se pak stane jedna taková věcička, která Dele docela udělá čáru přes rozpočet...Smějící se
No, to je tak všechno. Radši končím, nebo moje vykecávání bude delší než samotná kapitola Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama