DSS: Třicátá kapitola

30. března 2016 v 21:12 | Mira
Pěkný počet kapitol Smějící se Původně jsem myslela, že kolem třicáté kapitoly by DSS mohlo končit a ono houby... Ne že by mi to vadilo Smějící se Každopádně užijte si kapitolu a v pátek dopoledne na mě myslete. Jdu si totiž nechat udělat tetování a celkem se bojím Smějící se


Kapitola třicátá

Simon se nebránil. Dela křičela jako smyslů zbavená a nažila se z chlapce vymlátit duši. Simon pod ní jen ležel, brečel a opakoval omluvy, které odmítala. Pravděpodobně by mu vážně ublížila, kdyby do pokoje nevpadl Gideon s Clemem v závěsu a neodtrhli je.
Gideon sevřel Delu kolem pasu, zatímco ona se svíjela jako žížala a zasypávala Simona všemožnými nadávkami.
"Cleme, odveď odsud toho kluka!" křikl Gideon. Zrzek se dvakrát nerozmýšlel, pomohl potlučenému chlapci vstát a chvatně opustili Delin pokoj. Gideon si ji otočil čelem k sobě a prudce s ní zatřásl. "Co to mělo bejt?! Zbláznila ses?!" zahřměl. Podívala se na něj divokým pohledem plným palčivého vzteku. Netušil, co to do ní vjelo.
"Pusť mě," zasyčela. Učinil tak. Začala vztekle přecházet sem a tam. Občas si rukou prohrábla vlasy a sevřela je v pěst. Chovala se jako maniak.
"Delo? Povíš mi, co se tady stalo?" Tentokrát promluvil klidně. Připomínal si, že momentálně je Dela křehká jako porcelánová panenka. Musel s ní jednat jako v rukavičkách.
"Co je ti po tom?" vyštěkla. Párkrát zamrkala, aby rozehnala slzy, které se jí hromadily v očích. Přistoupil těsně k ní.
"Je mi po tom všechno. Možná jsi na to zapomněla, ale já tě před tím zatraceným útokem políbil. Na to, jak seš chytrá, tak v některých věcech máš fakt krátký vedení."
"Přišel sem a začal mluvit o Mary. Říkal, že…" Nedokázala pokračovat. Až teď, když se jí podařilo zmírnit vzteklost, si uvědomila krutou pravdu. Mary nutně nemusí být mrtvá. Mohla projít přeměnou. Může z ní být nemrtvý. Zatímco tady s Gideonem mluví, její nejlepší kamarádka se klidně může potulovat po Troskách. Nemohla to tak nechat.
"Co říkal?" dolehl k ní slabě Gideonův hlas.
"Že ho její smrt mrzí. Vystartovala jsem po něm, protože jsem měla za to, že je to celý jeho vina."
"Hm, jo, to je pochopitelný. Ale víš, že on ani Sophia za to nemůžou. Udělali, co se dalo. Můžeš být ráda, že ji dorazili. Taky ji mohli nechat proměnit se." Dela se zprudka nadechla. Gideon jí nevědomky ubližoval. Slíbila si, že musí zjistit, co se s Mary stalo, i kdyby měla prohledat celé Trosky.
"Jasný. Teď už jsem v pohodě. Vlastně bych se chtěla Simonovi omluvit."
"Počkej ještě. Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit."
"Gideone, mám tě ráda, ale teď fakt není ideální doba tohle řešit. Nemám v hlavě nic jinýho než Mary." Přestože se snažil udržet si chápavý výraz, rozpoznala na něm mírné zklamání.
"V pohodě, není kam spěchat," ujistil ji. Vážně nebyl takový arogantním mizerou, jakým se zdál být. Vděčně jej objala.
"Děkuju. A omlouvám se."
"Ale no tak. Nemáš se proč omlouvat. Říkám, že je to v pohodě, ne?"
"Neomlouvám se ti kvůli tomuhle."
"Tak kvůli čemu?"
"To je jedno…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama