Pyramidy (Terry Pratchett)

27. března 2016 v 22:20 | Mira
Oficiální anotace:
Není snadné být faraónem v pubertě. Nesmíte s sebou nosit peníze, ovoce vám loupají mladé ženštiny nevázaných mravů, kdekdo si myslí, že můžete za to, že vychází slunce a kukuřice roste. Neustále se vám zdá o sedmi hubených a sedmi tučných krávách, a k tomu všemu ještě díky parakosmické nestabilitě vybuchne Velká pyramida. Pak si ještě musíte poradit se všemi těmi vrahy, sfingami, dřevěnými koňmi, filozofy, svatými krokodýly, chodícími mumiemi, dravým stavitelem pyramid a s Hitem se supí hlavou, který je bohem všech neočekávané příchozích. Přitom všechno, co byste opravdu chtěli, je udělat něco pro mladé lidi a starobylý střed města.


Recenze:
Tak jsem se konečně vyvlékla z barvení velikonočních vajíček (stejně není nad ta čokoládová), abych stvořila dnešní recenzi Smějící se

Po přečtení šesti předchozích zeměplošských knih jsem si myslela, že tvorba Terryho Pratchetta už nemůže být šílenější. Jo, tak to jsem se pletla. Pyramidy mě zdárně přesvědčily o opaku.

V předchozích knihách sem tam padly zmínky o tom, že na Zeměploše existují jisté cechy, ovšem autor čtenářům nikdy nedal možnost je pořádně prozkoumat, samozřejmě až na cech mágů. V Pyramidách se naskýtá možnost nahlédnout pod pokličku cechu vrahů. To se mi hodně líbilo. Nejenže mi přišlo vtipné jméno hlavního protagonisty (jestli budu mít někdy syna, pak je jméno Těpic jasná volba Smějící se), ale celkově mě dostalo prostředí vrahounského řemesla. Už nikdy nebudu stresovat kvůli testu z matematiky, protože se uklidním vědomím, že zeměplošští vrahové mají testy mnohem, mnohem horší.

Pyramidy, jak už název zcela nepatrně naznačuje, jsou vlastně takovou parodií na starověké civilizace. Samozřejmě především na Egypt. Možná mě trošičku zklamalo, že se v této knize neobjevila ani jedna z mých oblíbených postav. Až na Smrtě, ten se krátce zjevil. Ale nutno podotknout, že tato kniha je vlastně takovým jednorázovým příběhem a stojí tak trochu bokem od hlavní série.

Jednoznačně mě v této knize dostávala jména. Těpic a Ty Mrcha mají konkurenci zatím snad jen v Mášrechtovi a Žéňovi Vínozpěvovi. A inhumacie velké pyramidy neměla chybu.

Samozřejmě v této knize je opět vysoká koncentrace Pratchettova nenapodobitelného humoru, který mě dostává do kolen.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama