DSS: Třicátá druhá kapitola

13. dubna 2016 v 20:42 | Mira

Zítra píšeme slohovku a já mám takový blbý dojem, že jediný slohový útvar, který zvládám s přehledem, tedy vypravování, nebude k dispozici. Jsem celkem namydlená. No, ne že by to nějak souviselo s dnešní kapitolou DSS, ale potřebovala jsem si postěžovat Smějící se


Kapitola třicátá druhá
Ve stájích zřejmě smysl pro humor nescházel. Nasvědčovalo tomu jméno klisny, v jejímž sedle uháněli vstříc Troskám. Apokalypsa. Velmi příhodné jméno.
"Stejně ráno zjistí, že jsme pryč," upozornil ji Simon. Seděl před ní a držel otěže. Nedovolila mu jet na vlastním koni. Naštěstí Apokalypsa byla silná, vytrvalá klisna a nezdálo se, že by jí dvojnásobná zátěž nějak vadila.
"Ne tak úplně. Nechala jsem u sebe v pokoji vzkaz Gideonovi, aby mě kryl. Tím nám získá nějakej čas, ale určitě na to přijdou."
"Proč by ti měl Gideon pomáhat?"
"Protože mě miluje." Dál se Simon nevyptával.

"Nedáme pauzu? Apokalypsa by si měla odpočinout." Pravda, jeli už dobré dvě hodiny a přestože střídali rychlé tempo s pomalým, nemohli na klisnu být tak zbrklí. Ovšem úplně zastavovat se Dele také nechtělo. Jednak tu stále visela hrozba nemrtvých, kteří se v okolí mohli potulovat, jednak nechtěla ztrácet čas.
"Sesedni," přikázala.
"Rozkaz, madam."
"Půjdeme pěšky, aby Apokalypsa nabrala síly, ale nezastavíme." Simon chtěl něco namítnou, avšak Dela jej zarazila.

***

"Delo? Můžu dál?" Gideon přešlapoval přede dveřmi jejího pokoje. Uvnitř panovalo ticho. Možná jen tvrdě spala, Gideon však měl jakýsi špatný pocit, který si neuměl vysvětlit. Došla mu trpělivost. "Jdu dovnitř!"
Přivítal jej prázdný pokoj. Sophia po návratu z Trosek požádala o přestěhování, tudíž ji tu ani nečekal, ale Delina nepřítomnost jej překvapila. Že by šla na snídani?
Skrz okenní tabuli dopadaly do pokoje první nesmělé paprsky ranního slunce. V jejich svitu něco bíle zářilo na stole. Upoutalo to Gideonovu pozornost. Byl to složený list papíru, na jehož první straně stálo jeho jméno načmárané Deliným škrabopisem.
"Vzkaz?" podivil se nahlas. Rozložil jej a začetl se. Tvář mu potemněla. Zmačkal papír a zadíval se z okna. Z očí mu šlehaly blesky.
"Do hajzlu," zanadával.

***

"Bude Apokalypsa v pohodě?"
"Děláš si srandu? My se procházíme po městě zamořeným nemrtvýma a ty si děláš starosti o koně?" v Šedé zóně byly Trosky liduprázdné. Nedivili se. Nikdo normální by se v takových časech po ulicích neprocházel. Všechny dostatečně odstrašila přítomnost nemrtvé armády. Kupodivu zatím nenarazili ani na žádného nemrtvého. Přinejmenším to je potěšilo.
"Jo, už to tak bude. Abys věděla, opouštěl jsem ji nerad. Co když se jí něco stane?"
"Mary jsi taky opustil," namítla Dela tiše. Simon odvrátil tvář.
"Neměl bych mít taky zbraň? Co když se tu nemrtví objeví?" změnil téma.
"Tak budeš muset spoléhat na to, že tě ochráním."
"Delo…"
"Přestaň mlít pantem a radši mě koukej dovést na místo, kde jste nechali Mary, jinak z tebe tímhle mečem nadělám sekanou!"
"Nemyslel jsem si o tobě, že jsi taková uřvaná semetrika," rýpl si.
"No, já si o tobě taky nemyslela, že jsi takovej zákeřnej parchant," vrátila mu.
"Tudy doprava…" Dela se spokojeně usmála.

"Tamhle to je," ukázal po hodině chůze do jedné z uliček. Dela se nedočkavě rozběhla.
"Počkej! Může to být nebezpečný!"
"Nezájem!" křikla přes rameno. Konečně má možnost zjistit, co se s Mary stalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama