DSS: Třicátá první kapitola

6. dubna 2016 v 21:04 | Mira
V první řadě se omlouvám, že zase nějak odpadla recenze. Opět jaksi taksi nefungoval internet. Co jsem tak zaslechla, blbne to snad v celém domě podle stížností sousedů. Prý by to ale mělo být brzy opravené, v což upřímně doufám.
Jinak jsem tršku dumala nad dalším vývojem DSS a myslím, že příběh asi rozdělím do více "knih" (kniha tomu říkám pro nedostatek lepších výrazů). Nelekejte se, nemám v pláu z toho udělat žádnou Zeměplochu, maximálně trilogii. Ale ještě uvidím.


Kapitola třicátá první

Plížila se chodbami jako zloděj při vykrádání domu, ačkoliv nedělala nic hrozného proti pravidlům Legie. Zatím.
Všude byla tma. Nikde živá duše. Po večerce se na chodbách téměř nikdo nepotuloval, snad jen instruktoři. Dela měla pocit, že její boty vydávají až příliš velký hluk, proto si je zula a dál pokračovala jen v ponožkách.
Chlapecké patro základny se nijak nelišilo od dívčího. Nikdy předtím do těchto končin nezavítala, i když při jedné z Maryiných rebelských nálad ji k tomu Mary přemlouvala. Mary… Vzpomínka na kamarádku ji popohnala, takže brzy stála před dveřmi označenými nenápadnou číslicí devět. Dveře Simonova pokoje. Sama by nevěděla, kde Simona hledat, ale Clem jí poradil, když ji s Gideonem rádoby ukládali ke spánku. Oba si mysleli, že má v plánu za ním zaskočit ráno kvůli omluvě. Kvůli lži se necítila ani malinko provinile. Vše dělala pro svou kamarádku. Nechtěla skončit jako Gideon, kterého stále strašily stíny minulosti. Nechtěla žít s vědomím, že Mary je nemrtvá. Věděla, že se jí nemusí podařit zjistit, jak to s její nejlepší kamarádkou dopadlo. Zkusit to však musela. Co nejtišeji zaklepala.
Uvnitř zaslechla hluk a hlasy. Mátožné kroky směrem ke dveřím. Pak vykoukla rozcuchaná chlapecká hlava a zamžourala na ni.
"Promiň, že otravuju v tuhle hodinu, ale musím mluvit se Simonem," vyrukovala ihned s důvodem svojí pozdní návštěvy. Chlapec dlouze zívnul.
"Nemůže to počkat do rána?" Úplně na něm viděla touhu vrátit se zpátky do postele.
"Ne, to teda nemůže," odpověděla rázně. Její tón dal jasně najevo, že tím pro ni debata skončila.
"Dobře no. Simone! Touží po tobě nějaká buchta. Je fakt neodbytná."
"Delo?!" Ve tmě mu příliš neviděla do obličeje, přesto zahlédla, jak vykulil nevěřícně a možná i vystrašeně oči. Klidně by se vsadila, že i zblednul, to však s jistotou říct nemohla.
"Simone, já se ti fakt strašně omlouvám za to, jak jsem se chovala. Prosím, odpusť mi!" Upustila boty na zem a vrhla se mu do náruče. Simon ji zaskočeně objal. Dela předpokládala, že jako divadlo pro jeho spolubydlící to stačí. Za chlapcovými zády sáhla do rukávu své mikiny a vytáhla dýku, kterou kdysi dostala od Clema. Simon si ničeho nevšimnul a chlapci uvnitř díky noční tmě nic spatřit nemohli. Přesunula ruku s dýkou dopředu a jejím ostřím nepatrně zatlačila do Simonova boku. Ztuhnul. Stoupnula si na špičky a tichým, vražedným hlasem mu do ucha zašeptala:
"Ani se nepokoušej pípnout. Teď půjdeš hezky se mnou, jasný? Buď hodnej a nic se ti nestane. Rozumíš?"
"J-jo," vydechl.
"Mohl by ses se mnou projít? Chtěla bych se ti pořádně omluvit. Víš, jak to myslím…"
"Páni, páni! Vy dvě hrdličky se s tím teda nemažete!" ozvalo se z pokoje. Přesně takový dojem chtěla Dela svými slovy vyvolat. Díky tomuhle nebudou Simonovi spolubydlící mít podezření, pokud se celou noc nevrátí.
"Jasně," souhlasil, jakmile dýkou přitlačila.
"Užijte si to!"

"Kam to jdeme?" zašeptal Simon vyděšeně, jakmile jej táhla směrem ke stájím. Samozřejmě na pozemcích nebylo ani živáčka. Nikdo doopravdy nepředpokládal, že by kterýkoliv z nováčků měl choutky na noční výlety.
"Sklapni."
"Delo, ty mě chceš zabít?" Tato otázka ji přinutila zastavit a zadívat se mu zpříma do tváře.
"Ne! I když zmetek jako ty by si nic jinýho nezasloužil!"
"Tak kam jdeme?"
"Sem," ukázala na jednoduchou budovu stájí.
"Proč?"
"V první řadě kvůli tomuhle," řekla a vytáhla zpoza rohu obyčejný pytel. Naznačila mu, aby jej otevřel.
"Uniformy Legie? Kde jsi je vzala? A k čemu?"
"Na to, co mám v plánu, jsme nedostatečně oblečený," vysvětlila a začala se svlékat. Simon se odvrátil a řídil se jejím příkladem. Jakmile byli oba oblečení, Dela sáhla po druhém pytli, odkud vytáhla meč, luk, toulec plný šípů a dvě sedlové brašny, kam umístila sušené maso a čutory s vodou. Jídlo a pití tak akorát na den, pokud budou střídmí.
"Kde jsi tohle všechno vzala?" zopakoval otázku.
"Ze skladu a zbrojírny. Jak jsem zjistila, nikdo to tam v noc nehlídá. Asi tady panuje až naivní důvěra. Fajn, jdeme si osedlat koně."
"Koně?! Delo, byl bych vážně rád, kdybys mi řekla, co se chystáme udělat."
"Můj milý Simone, my se chystáme na malinkej tajnej výlet do Trosek."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama