DSS: Třicátá třetí kapitola

20. dubna 2016 v 21:02 | Mira
Při zpětném čtení této kapitoly mi Dela přijde tak trochu jako rádoby detektiv Smějící se No, každopádně jsi užijte kapitolu a já pádím učit se dějepis Smějící se


Kapitola třicátá třetí

Nic," řekla Dela prázdně. Opravdu. Ulička zela prázdnotou. Žádné mrtvé tělo. Kdyby ji nemrtví sežrali, zbylo by po ní alespoň něco. Kosti, vnitřnosti, cáry masa. Dele se z těchto myšlenek dělalo zle, avšak byly logické. Pořádně si prohlédla chodník. Zaschlá krev. Úplná kaluž. A od ní krvavé stopy a cákance směřující pryč.
"Tak co?" zeptal se Simon udýchaně, jakmile ji doběhl. Ukázala na svůj objev.
"Myslím, že se proměnila." Bolestně zavřela oči. Toho se obávala. Doufala, že zde najde její mrtvolu, klidně i zpola sežranou. Všechno by ocenila víc, než tohle.
"To ne…" Simon nevypadal o nic lépe. Měla chuť jej praštit. Nemůže být smutný, když je viníkem. Dela si domyslela, že větší vinu nese Sophia, protože pouze ona dokázala být tak zákeřná, aby ji napadlo něco takového. Opustit Mary jistě nebyl Simonův nápad, ale přesto…
"Na." Věnovala mu dvě dýky. Sama si nechala Clemovu, meč a luk se šípy.
"Na co?"
"Aby ses mohl když tak bránit při zpáteční cestě," vysvětlila.
"Když jsem mohl jít neozbrojený sem, tak můžu jít neozbrojený i zpátky, ne?"
"Jenže při cestě sem jsem byla s tebou já. Zpátky půjdeš sám."
"Cože?! A kam půjdeš ty?" Na vysvětlenou ukázala na krvavé stopy.
"Budu sledovat tohle."
"Zbláznila ses?! Vždyť tě to k Mary stejně nezavede! To chceš prohledávat celý Trosky?" obořil se na ni.
"Klidně," odpověděla ledově. Otočila se k němu zády a vydala se za krvavou cestičkou.
"Půjde s tebou!" nabídl se. Zřejmě měl výčitky svědomí a chtěl je alespoň nějakým způsobem odčinit.
"V žádným případě. Nechci být ve tvojí přítomnosti. Jsi mi odpornej. Potřebovala jsem tě jen proto, abys mě sem zavedl. Teď mi zmiz z očí." K její úlevě ji vážně nenásledoval.
"Hodně štěstí Delo. Dávej na sebe pozor." Zněl lítostivě. Přiměla se naposledy se k němu otočit. Sledoval ji smutnýma, provinilýma očima. Ani to ji nedokázalo obměkčit, stále k němu pociťovala silné antipatie.
"Díky, Simone. Až se vrátíš zpátky na základnu, vyřiď prosím Gideonovi, že se ještě jednou omlouvám, ale že jsem neměla na výběr. Řekni mu, ať si vzpomene na Chloe a Gabriela."
"Jasně, všechno vyřídím."
"A taky mu řekni, že… že ho mám ráda."
"I to mu řeknu. A Delo... Vrať se brzo."
"Vrátím se, až pomůžu Mary," odsekla. Pak Simona opustila.

***

"Je Dela v pohodě? Celkem dlouho jsem ji nezahlídl." Gideon soustředěně žvýkal kus kuřecího masa. Měl by si počínat opatrně. Jako zázrakem si Delina odchodu nikdo nevšimnul. Za to Simona již začali postrádat. Zajímala se i jeho matka, což nemohlo přinést nic dobrého.
"No, to víš. Pořád má depku kvůli Mary. Tak je u sebe v pokoji. Nikoho moc nechce vidět, chápeš." Clem podezřívavě přimhouřil oči.
"A kvůli tomu seš tak roztěkanej?"
"Nevím, o čem žvaníš."
"Ale nekecej. Bloumáš po chodbách jak duch, na nic se nesoustředíš a dneska jsi dostal do držky při tréninku a to se obvykle nestává." Clem měl pravdu. Gideon se nemohl soustředit absolutně na nic. Dnes to vyvrcholilo, když mu při tréninku nakopal zadek chudinka, kterého obvykle každý odrovnal během několika málo minut. Na pravé tváři se mu vytvořila nehezká podlitina.
"Když ti řeknu něco super tajnýho, slíbíš mi, že to nikomu nepovíš? Cleme? Cleme!" Zrzek se znepokojeně díval za Gideonovo pravé rameno.
"Provedls něco?"
"Ne, proč?"
"Já jen, že se semka řítí tvoje mamka a tváří se, jako by tě šla zavraždit."
"Gideone!" Ano, takhle zněl její hlas pouze v případech, kdy se schylovalo k něčemu nemilému.
"Mami, já tě tak rád vidím!" přivítal ji s falešným nadšením.
"Nech si to šaškování. Okamžitě mě zavedeš ke Cordelii Kingové." Clem tázavě zvedl obočí.
"Mami, to nemůžu. Ona se necítí dobře. Však víš, že její kámoška teď umřela."
"Pokud se necítí dobře, jak říkáš, pak mi vysvětli, proč před více jak dvaceti čtyřmi hodinami navštívila uprostřed noci pokoj Simona Vynera. A zároveň mi také vysvětli, jak je možné, že od té doby je nikdo neviděl." Gideon pomyslel na zmuchlanou kuličku ve své kapse. Jak měl tento problém vyřešit? Raději mlčel.
"Nejsou tu, že ano? Kam zmizeli, Gideone?" Nezbývalo, než zatloukat.
"Nemám ponětí," zalhal. Theressa si jej chladně přeměřila.
"Dobrá. Začneme po nich pátrat. Jakmile je najdeme, mohou očekávat postih."
"Tak co se děje, kámo?" naklonil se k němu Clem, jakmile se Theressa ztratila. Gideon se nenápadně rozhlédl a pak Clemovi vtiskl do dlaně Delin vzkaz. Zrzek papír rozložil a očima přejížděl jednotlivá slova.

Gideone,
se Simonem jsem odjela do Trosek. Mary může být pořád tam, proměněná. Nemám jinou možnost. Prosím, pokus se můj odchod udržet v tajnosti, jak dlouho to jen půjde.
Děkuju a omlouvám se.
Dela

"To si děláš srandu."
"Kéž by, Cleme, kéž by…"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama