Erik (Terry Pratchett)

22. dubna 2016 v 22:36 | Mira
Recenze:

S mládím se mnohdy pojí nerozvážnost, velké plány a naivní sny. To dobře znají i na Zeměploše. Náctiletý Erik se však na rozdíl od svých vrstevníků rozhodne své touhy splnit stůj co stůj a na pomoc si vyvolá toho nejlepšího možného pomocníka - démona. Domnělým démonem ale není nikdo jiný než nanicovatý mág Mrakoplaš, který se po incidentu s Magickým prazdrojem ztratil kdesi v Podzemních rozměrech. Jak si Mrakoplaš poradí s nesplnitelnými příkazy mladého démonologa Erika? A jak si tato nesourodá dvojice poradí se zájmem krále démonů?

Musím říct, že tato kniha pro mě je bohužel zklamáním. Jo, je to neuvěřitelné, ale už to tak bude. Poprvé nejsem ze Zeměplochy nadšená.

Na Erika jsem se hrozně těšila. Nejprve mě nadchnula informace, že se jedná o parodii na Fausta od německého spisovatele J. W. Goetheho. Sice jsem ho nečetla, ale kdysi jsem byla na jednom jeho divadelním zpracování a pamatuju si, že se mi velmi líbilo.
Druhým faktorem, kvůli němuž jsem se domnívala, že se mi Erik zalíbí, byl jednoduše Mrakoplaš. Jelikož jsem začínala se Zeměplochou pěkně popořadě, byl právě on prvním zeměplošským hrdinou (i když v jeho případě je slovo hrdina přehnané, vždyť všichni víme, jaký Mrakoplaš je), se kterým jsem měla tu čest. Ačkoliv Zeměplocha oplývá obrovským množstvím postav, právě on pro mě vždy bude tak nějak ústřední postavou a v mém srdci pro něj bude vždy místo (ach, jak úžasně patetické). Na knihy s ním se vždy opravdu těším, přesto mě tentokrát ani jeho přítomnost nedokázala nějak popostrčit k pozitivnějším pocitům z příběhu.

Přitom příběh sám o sobě není vůbec špatný. Jak jsem nakousla výše, je to parodie na Fausta. Místo Fausta však Pratchett dosadil do hlavní role teenagera Erika. Ten má tři přání (to si měl teda spíš chytit zlatou rybku než vyvolávat démony): stát se vládcem světa, získat lásku nejkrásnější ženy světa a být nesmrtelný. Taková dobrá klasika. Celou dobu jsem byla zvědavá, jak si Mrakoplaš/král démonů poradí s plněním těchto požadavků. A výsledek stál za to. Erik dostal vše, po čem toužil, avšak v takové podobě, aby s tím byl maximálně nespokojený. No jo, démoni, s těmi nikdy není jednoduché pořízení.

I když se jedná, pokud vím, o jednu z nejútlejších knížek série, na jejích stránkách se autorovi opět povedlo dokonale vystihnout lidský charakter. V tomhle mi Terry Pratchett strašně připomíná Stephena Kinga. Oba mají úplně odlišné literární zaměření, ale v lidech se vyznají.

Malé vsuvky do historie také nebyly špatné. Trójská válka v zeměplošském podání stála za to.

Vlastně ani nevím, proč mám na tuto knihu tak negativní názor. Možná na můj vkus byla až moc krátká a vše se událo hrozně rychle. Také mi nepřipadala až tolik zábavná. Navíc Erik nepatřil zrovna k těm nejsympatičtějším postavám. Popravdě to je rozmazlený fracek, který by zasloužil pár facek. Heh, takový krásný rým na závěr Smějící se

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama