Dědička ohně (Sarah J. Maas)

15. května 2016 v 23:30 | Mira
Oficiální anotace:
Královna, nebo zrádce? Jen ona sama rozhodne.
Celaena Sardothien přežila smrtící soutěž a zlomené srdce, ale za jakou cenu. Nyní se musí vydat na cestu do nové země, aby se poprala s temnou pravdou... pravdou o jejím dědictví, které jí může navždy změnit život a budoucnost.
Mezitím se shromažďují temné síly s cílem zotročit si celý svět. K tomu, aby je Celaena porazila, musí najít sílu jak k boji s vlastními vnitřními démony, tak také sílu k boji se zlem, které bude brzy vypuštěno.


Recenze:
Ach. Můj. Bože. Já nemám slov! Nevím, jak je to dlouho, co jsem naposledy byla z nějaké knížky nadšená do takové míry. Nádech, výdech. Pěkně klídek a jdeme na recenzi.

Je až neuvěřitelné, jaký pokrok S. J. Maas knihu od knihy dělá. Jsem hrozně ráda, že tato autorka se neustále snaží o nějaký osobní vývoj, který se podepisuje na kvalitě knih. Už předchozí díly jsem si zamilovala, ovšem tenhle je naprostá špička. Nejenže rozsahem je oproti prvním dvěma knihám dvakrát delší, ale autorce se povedlo nejen zlepšit své vypravěčské schopnosti, ale i vychytat mouchy, které malinko kazily dojmy z jejích předešlých děl. Samozřejmě nějaká ta předvídatelnost zůstala a sem tam se mihne malé klišé, ovšem věřím, že i toto bude nakonec v další knize eliminováno.

Přijde mi, že kniha je dokonale vyvážená. Akce, různé zvraty, klidné popisné pasáže a romantika jsou rozvržené tak, aby žádná z těchto věcí nezastínila ty druhé, což je změna oproti předchozím knihám, kde vždy jeden z těchto aspektů převažoval. Například v prvním dílu se téměř nic moc nedělo, když to tak řeknu, a většina knihy se nesla právě v popisném duchu. Ve druhé knize naopak dominovala romantické stránka této série. Ale Dědička ohně je v tomto ohledu li-bo-vá.

Velice prospěšným bylo i přidání dalších postav do děje. Díky tomu má čtenář možnost prožít více příběhů, nejenom ten Celaenin.

Takže se asi jdeme věnovat postavám, ne? Začnu tou nejhlavnější z nejhlavnějších.

Myslíte si, že po předchozích dílech znáte Celaenu Sardothien? Tato kniha vám ukáže, že jste vedle jak ta jedle.
Hodně se mi líbí, že v každé knize je nám hlavní hrdinka prezentována nějak jinak. Konkrétně tady je zpočátku Celaena zlomenou mladou ženou, která ztratila veškerou naději. Navíc se ztrácí sama v sobě a neví, kým vlastně má být.
Nebyla by to však ona, aby se z naprosté trosky opět nevypracovala v silnou hrdinku. Vždyť na jejích bedrech nespočívá pouze tíha slibu, který dala své mrtvé přítelkyni princezně Nehemii, ale i osud světa. Celaena Sardothien je totiž Aelin Ashryver Galathinius, princezna a dědička trůnu Terrasenu. A je připravená přijmout svůj osud, kterému se celých deset let vyhýbala.
Celaena je proměnlivá jako počasí. V jedné chvíli ji člověk naprosto zbožňuje, v další by jí nejradši jednu ubalil. Ovšem musím uznat, že její charakter má S. J. Maas pěkně propracovaný.

Postava, která se mi v této knize naprosto zhnusila, je kapitán stráží Chaol Westfall. A není to tím, že jsem vždy spíš inklinovala k Team Dorian. Nevadilo mi, že Celaena skončila s ním. Byli sladkým párečkem, u kterého jsem fangirlila ostošest. Ale to není důležité.
Náš milý kapitán pořád dokola žvaní o tom, jak je pro něj Dorian důležitý, jak všechno dělá pro něj, ale víte vy co? Kecá! Od okamžiku, kdy začal mít pletky s Cealenou, začal se ke svému nejlepšímu příteli chovat hrozně.
I v okamžiku, kdy Celaena odešla, byl pořád tak sobecký. V době, kdy ho Dorian nejvíc potřeboval, na něj Chaol zvysoka kašlal. Tomu říkám přátelství…
A mé mínění o něm srazil i fakt, že prohlašuje, jak Celaenu vroucně miluje, ale nedokáže přijmout její vílí původ. Vtipné.

Elegantně se přesuneme k výše zmiňovanému princi Dorianovi. Chudáček. V této knize jsem ho strašně litovala. Přátelé ho opustili v okamžiku, kdy jejich podpora byla důležitá. Proto jsem byla šťastná, když se mu do života dostala Sorscha. Těšilo mě, že je konečně šťastný a má někoho, kdo se o něj doopravdy zajímá a komu na něm záleží. Sorscha pro něj byla jako stvořená a já jsem ji měla ráda. Proto autorce neodpustím to, co těm dvěma provedla na konci! Smějící se

Další novou postavou je Aedion Ashryver. Bratranec Celaeny. Jeho povaha mě upřímně bavila. Mám ráda takové drzé, škodolibé a nafoukané hajzlíky, pokud je tedy autor nežene do extrému. Aedion ovšem není jen takový, má i svou odvrácenou tvář, kterou ukazuje jen málokomu. tato jeho tvář je oddaná a plná citů k jeho sestřenici Aelin, na níž mu neskutečně záleží. Obdivuju jeho odvahu.

Manon Černozobá, železozubá čarodějnice a dědička klanu Černozobých je předposlední novou postavou. Já Manon naprosto žeru. Je to hrozný badass a její dějová linie je po Celaenině pro mě ta nejlepší. Má v sobě obrovský potenciál a jsem si jistá, že v další knize ještě pěkně zamíchá kartami.

To nejlepší na konec - Jeřáb! Jméno nic moc, ovšem postava naprosto dokonalá. Jeřáb se okamžitě zařadil do čela žebříčku mých nejoblíbenějších postav v této knižní sérii a předběhl tím staré známé tváře. Je to snad jediný Celaenin známý, který se nenechá jejími siláckými řečmi vyvést z míry a pokud ho vražedkyně opravdu namíchne, neváhá jí klidně jednu výchovnou ubalit. Jeho povaha je opravdu komplikovaná. Ze začátku na mě zrovna moc dojem neudělal, ale z ubíhajícím příběhem jsem si ho zamilovala. Jestli Celaena neskončí s ním, tak půjdu autorku odstřelit. To myslím naprosto vážně, lidi.

Shrunuto - Dědička ohně je epická knížka. Svou dravostí a surovostí mi čas od času připomněla Hru o trůny a myslím, že by se fanouškům této série jistě líbila. V této knize se dozvíme tolik dosud utajovaných informací o Celaenině předchozím životě, že by z toho jeden šel až do mdlob. Není to však jen příběh o boji, magii a snaze o přežití, ale i o přátelství a lásce. Myslím, že tato kniha má co nabídnout snad každému typu čtenářů.

Hodnocení:


Btw přijde mi, že tohle je ta nejdelší recenze na tomto blogu Smějící se

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama