DSS: Čtyřicátá kapitola

25. května 2016 v 15:15 | Mira
Ha, jste překvapení, že DSS vychází tak brzo? Smějící se Užijte si kapitolu, zatímco já se stále nacházím v Západních Čechách Smějící se


Kapitola čtyřicátá

Klečela naproti meči s hlavou skloněnou. Slzy jí proudem tekly po tvářích a vsakovaly se do půdy, v níž se ukrývalo tělo její nejlepší kamarádky. Občas se jí přes rty proklouzl přidušený vzlyk. Nenechala se rušit Caraelovou přítomností. Delu nezajímalo, co si o ní musí myslet.
Samozřejmě truchlila, avšak zároveň se cítila šťastná. Mary zemřela. Nestala se z ní nemrtvá. Odešla v pokoji. Dele spadl ze srdce obrovský balvan.
"Mary…" zašeptala nakřáplým hlasem a pousmála se.
"Tak se jmenovala?" Carael si dřepl k ní a studoval její tvář. Dela si setřela slzy a přikývla.
"Mary Canningová."
"Aha."
"Jak… jak umřela?" Odvrátil od ní tvář a zadíval se na zapíchnutý meč.
"Zabil jsem ji." Věděla, že ji po očku pozorně sleduje, čeká na její reakci.
"Než se stihla proměnit?" ujišťovala se.
"Jo," potvrdil.
"Dobře. Děkuju. Za to, že jsi ji… nenechal napospas. A taky zato, že jsi mě sem zavedl." Z hlasu jí sálal tak upřímný vděk, až to Caraela viditelně znervóznilo.
"Hmm no, v pohodě. Nemáš zač. A co se týče jí… to by udělal asi každej, ne?"
"Ne, každej by to neudělal. Dva její takzvaní kamarádi ji tady nechali nemrtvým."
"Hm." Dela nejistě přešlápla. Co teď? Úkol, který ji se přivedl, splnil Carael. Na základnu se vrátit nemůže, respektive může, pokud chce čelit trestu. Co má dělat?
"Co teď budeš dělat?" vyslovil Carael nahlas jednu z nejpalčivějších otázek.
"To bych taky ráda věděla," přiznala. Přikývl.
"Pro dnešek bych to viděl tak, že se někam zašijeme. Taky nevím, co dál. Pojď." Snažila se, aby a ní nebyl patrná úleva. Alespoň pro dnešek má vystaráno. Ani ji netrápilo, že nadále zůstane v jeho přítomnosti. Popravdě tím, co udělal pro Mary, si Delu získal.
"Dobře!" souhlasila radostně. Naposledy se ohlédla na kamarádčin hrob.
"Sbohem, Mary, nikdy na tebe nezapomenu. Byla jsi nepřekonatelná kamarádka. Chybíš mi." Carael její vyjádření citů naštěstí nekomentoval.

***

"Dobrá náhoda, že jsme to našli." Carael právě z boxu Legie vytahoval sušené maso a dvě čutory s vodou.
"To teda. Už mám pořádnou žízeň." Dela s jednu vzala a lačně se napila. Carael samozřejmě žízeň neměl. Jeho tělo nevyžadovalo nic. Jídlo a pití mu nyní byli naprosto cizí.
"Myslíš, že nám tohle bude stačit?" Neměl v úmyslu se ničeho z toho dotknout, vše bral pouze pro ni, avšak musel předstírat, že je člověk. Dela neměla o jeho pravém já ani potuchy a tak to muselo zůstat.
"Jasně, když nebudeme moc žraví." Všiml si, že prodělala změnu. Chovala se k němu poznání lépe. Dalo by se říct přímo přátelsky. Nejspíše u ní zabodoval tím, co vykonal pro Mary. Malinko jej to děsilo. Nesměl se s ní kamarádíčkovat. Štěstí, že zítra se jejich cesty nadobro rozdělí.

"Víš, v zájmu spravedlivosti bys na tý pohovce měla spát teď ty," upozornil ji, když si na zmíněnou pohovku lehal. Dela si odfrkla.
"Já? Já jsem dáma. Dámy spávají pouze na postelích. A žádnej gentleman by tohle nikdy neřekl." Odpověď přišla z ložnice. Nakonec si našli nocleh v opuštěném hotelu. Na to, čím si celá budova musela projít, se jevila v překvapivě pěkném stavu.
"Výborný. To jsem to dopadl. A to jsem pro tebe toho tolik udělal." Slyšel zavrzání a kroky. Pak jej Dela pořádně zatáhla za ruku a on skončil na zemi. Dela zaujala jeho místo a přitáhla si deku až pod bradu.
"Doufám, že jsi spokojenej," zahučela.
"Co to děláš?"
"Spím na pohovce. A tobě přenechávám postel. Aby to bylo spravedlivý." Chvíli na ni nevěřícně koukal, dokud se neotočila zády do místnosti.
"Fajn." Carael vše říkal jen proto, aby ji popíchl. Nic nemyslel vážně. Ovšem když je tak akční, ať si na té pohovce pro něj za něj spí. Zítra bude skučet kvůli bolavým zádům.
Natáhl se na postel, kde předtím ležela. Do nosu jej okamžitě udeřila její vůně. Tak lidská a plná života. Otráveně se zašklebil. Tohle bude muset čuchat celou noc…

"Buď tý lásky a aspoň se mi neposmívej!" utrhla se na něj, když si po několikáté s bolestnou grimasou mnula záda a Carael se pohledem na ni bavil.
"Já se ti neposmívám," odvětil nevinně.
"Už ses rozhodl, kam půjdeš?" změnila téma. Stáli společně před hotelem v chladném ránu. Vzduch byl výjimečně svěží. Dela po noci strávené v nepříznivých podmínkách vypadala jako bledý přízrak. Kruhy pod očima její celkovou vizáž nijak nevylepšovaly.
"Ne. Ty?"
"Ne." Podívali se na sebe. Dva opuštění ztracenci v rozvráceném světě.
"Blbý, co?"
"Hele, Caraeli, napadlo mě…"
"Caraeli! Konečně jsem tě našla!" Carael ztuhl. Mapeste.
"Tohle není dobrý," řekl s pohledem přikovaným na Dele.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama