DSS: Třicátá osmá kapitola

20. května 2016 v 23:44 | Mira
Serály jsou zlo. Skvělé, zábavné, fascinující, ale pořád zlo. Člověk díky nim ztratí pojem o čase. Já totiž dneska rozkoukala, nebo lépe řečeno po x letech se znovu začala dívat, na Hru o trůny. A je to boží! Smějící se Tak boží, že jsem totálně zapomněla na psaní recenze. Ale žádný strach, DSS to jistí Smějící se No co, když už ho mám dopsané, můžu si dovolit nešetřit kapitolami.


Kapitola třicátá osmá
Odešla. Carael se na její drobnou postavu kráčející ulicí díval z okna. Mračil se. Odmítal si to přiznat, ale cítil se maličko provinile. Kvůli němu Dela možná bude bloudit po Troskách celou věčnost, aniž by její snaha přinesla kýžené výsledky.
"No co, to není můj problém," rozhodl nakonec. Posadil se ke stolu a upřeně se díval na prázdnou konzervu, kterou Dela nechala ležet na stole. Byt mu najednou připadal příliš tichý a veliký. Musel uznat, že ač spolu pobývali pouze krátký čas, podvědomě si na ni navykl. Jistě, oplývala spoustou negativních vlastností, avšak dokázala vyplnit jeho samotu. Když přemýšlel, jaké pouto si k ní vytvořil, došel k závěru, že ji vlastně bral jako kuriózního domácího mazlíčka. A teď jej bez Dely čekají dny ponořené v osamění…

***

Gideon přecházel po pokoji jako lev v kleci. Pomalu začínal šílet. Uběhla již taková doba a Dela pořád nikde. Simon se vrátil a samozřejmě vše vyklopil Theresse, která běsnila. V dřívějších dobách by za takový prohřešek po Dele okamžitě začaly pátrat. V této napjaté době však nemohli plýtvat lidmi na hledání jedné dívky. Což jej uklidňovalo i děsilo zároveň. Pokud po Dele nepátrají, oddaluje se tím trest za její činny. Na druhou stranu to znamená, že stále zůstává odkázaná sama na sebe.
"Hej kámo, klídek. Vrátí se, uvidíš. Už brzo budeš mít Delu zpátky a zase se s ní budeš moct muchlovat a miliskovat jak budeš chtít." Gideon věnoval příteli vražedný pohled a padl do své postele.
"Nevrátí se," řekl posmutněle. "Sama musí vědět, že jestli se tady ukáže, čeká ji trest. Sám jsi viděl, jak se ti dva tvářili." Clem souhlasně zamručel. Dle výrazů Theressy a Alberta nečekalo na Delu nic dobrého, pokud se rozhodne vrátit.

***

Delu dostihly první záchvěvy zoufalství. Začínala si nadávat. Vypravila se na beznadějnou honbu. Chtěla Mary pomoct, avšak nyní jí začínalo docházet, jak moc je tento prvoplánový plán hloupý. Nemá žádnou šanci. Co vůbec má dělat? Chodit sem a tam navěky věků a doufat, že někde v houfu nemrtvých najde Mary? Pitomost. Zády se opřela o drsnou zeď a sjela po ní dolů. Opřela si čelo o kolena a na prchavý okamžik povolila vnitřní hráz, která držela jezero zoufalství izolované od její mysli.
Zatoužila po bezpečí základny Legie. Po Gideonově konejšivé společnosti. To vše zahodila a nyní se k tomu nemohla vrátit. Věděla moc dobře, že za její chování by ji při návratu nic pěkného nečekalo. Nejspíše by ji odsoudili jako zrádce. Legie si potrpěla na disciplíně. Kdyby jen utekla, možná by sankce nebyla tak přísná, jenže ona navrch unesla dalšího člena, dokonce mu vyhrožovala, a ukradla vybavení a koně.
"Jsem pitomá," zhodnotila se. To samé si jistě musí myslet i Gideon. Když na něj pomyslela, srdce se jí sevřelo. Mohla mu dát šanci. Třeba by ji s ním čekala pěkná budoucnost. Hořce se pousmála. Minulost nezmění. Měla by vstát, ne, přímo musí vstát a pokračovat. Nyní jí nezbývá nic jiného než pokračovat v úkolu, který si udělila.
"To ses moc daleko nedostala." Prudce vzhlédla.
"Caraeli!" Rty se jí kdoví proč zformovaly do radostného úsměvu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama