DSS: Třicátá pátá kapitola

4. května 2016 v 22:38 | Mira
Ty brďo tak dneska se mi zveřejňování DSS úplně vykouřilo z hlavy Smějící se Prvně jsem bylo tatálně zažraná do Dědičky ohně a pak do psaní povídky. Rozhodla jsem se totiž, že chci zkusit nějakou literární soutěž. Uvažuju o Žoldnéřích fantazie, ale jak se znám, tak z toho stejně nic nebude, protože vycouvám Smějící se No nic, užijte si kapitolu.



Kapitola třicátá pátá

"Víš, že zdvořilej člověk by se mi představil?" promluvila, zatímco se sbírala z podlahy.
"Ty ses mi taky nepředstavila." Zakoulela očima, přestože z něj byla celá nesvá. Poznal to z držení těla a výrazu obličeje. Ani se nedivil. Podvědomě v něm rozpoznala nebezpečí a řídila se dle toho.
"Dela Kingová." Napřáhla jeho směrem rozedřenou dlaň. Evidentně patřila k nemehlům, které si ublíží i tak jednoduchou aktivitou, jakou bylo lezení po budovách. Carael to praktikoval i zaživa a nikdy takto nedopadl.
"Dela?" Neučinil jejím směrem jediný pohyb. Nemínil jí zdvořilé gesto oplatit.
"Cordelie. Zkráceně Dela. Každej mi tak říká."
"Jsem Carael," představil se. Ruku nespustila, tvrdohlavě ji držela nataženou mezi nimi.
"Fajn no. Těší mě." Krátce si s ní potřásl a rychle se zase stáhl z jejího dosahu.
"Zvláštní jméno."
"Něco proti?"
"Ne." Rozhlédla se po místnosti. Zřejmě ji shledala nezajímavou. Carael se uvelebil na ošuntělé pohovce a chopil se dávných novin se zažloutlými stránkami. Na první straně titulek lidi varoval před podivnou nákazou šířící se napříč světem. Začetl se. Dela si odkašlala.
"Hm?" zamručel.
"Díky, že jsi mě zachránil. Ale radši už půjdu. Mám ještě něco na práci."
"Dole je velká skupina nemrtváků," upozornil ji.
"Věř tomu nebo ne, vím to. Zdrhala jsem před nima. Nějak už se proplížím. Měj se." Slyšel, jak prochází bytem. Vzpomněl si na jeden malý zádrhel.
"Vchodový dveře bych neotvíral!" zvolal s očima stále přikovanýma na textu. Pozdě. Slyšel cvaknutí kliky a následně klapnutí dveří. Odešla. Carael se škodolibě pousmál a odpočítával vteřiny. Záhy se Dela vřítila dovnitř. Ke Caraelovi se donesly steny nemrtvých, než Dela třískla dveřmi. Uslyšel, jak táhne ke dveřím něco těžkého. Opravdu je v bytě barikádovala?
"To jsi mě nemohl varovat?!" obořila se na něj. Lhostejně obrátil stránku. Vyškubla mu noviny z ruky a odhodila je za sebe. Carael přimhouřil oči. Začínal litovat, že ji ve chvilkovém pohnutí zachránil. "Jsme v domě plným nemrtvých! Jsou s náma na patře a momentálně nám dorážejí na vchodový dveře. Měl jsi mě radši nechat spadnout, než mě zatáhnout do takový bryndy!" Místo vděku na něj křičela? Jednou jedinkrát udělá dobrý skutek a ona si k němu dovoluje tohle?
Carael vstal.
"Měl jsem tě nechat spadnout, říkáš? No, to můžeme pořád napravit." Dřív, než jí došel význam jeho slov, už stáli u okna. Carael ji hrubě popadl a napůl ji vystrčil ven. Od pádu ji dělila pouze jeho ruka svírající její útlé zápěstí.
"Caraeli! Pusť mě!"
"Jak si přeješ." Mírně povolil stisk.
"Ne! Prosím, nech mě na pokoji!" Ještě okamžik Delu trápil, pak jí pomohl zpátky. Myslel, že teď bude hodná, ale ona jej překvapila, když se po něm hbitě ohnala pěstí. Díky vytrénovaným reflexům útok snadno zachytil. Zkroutil její ruku do nepřirozené polohy, díky čemuž s ní mohl manipulovat. Pod jeho vlivem se pomalu sunula k zemi, dokud před ním neklečela. Navzájem se probodávali vražednými pohledy. Nevydala ani jedno bolestné syknutí. Mohl jí vážně ublížit, kdyby chtěl, ovšem neměl na to náladu. Pustil ji.
"Dávej si bacha. Tvoje nevychovanost a drzost by se ti mohla jednou dost vymstít. Nenechám nějakou malou holku, aby si tu ze mě dělala blázny. Příště si radši všechno pořádně promysli, Cordelie." Jakoby nic sebral své noviny a vrátil se do předchozí pozice. Dela se uklidila do jiné místnosti.
"Tohle bude zajímavý," řekl sám sobě.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama