DSS: Třicátá šestá kapitola

11. května 2016 v 16:25
Večer nebudu mít čas, tak je dnešní kapitola o hodně dřív Smějící se


Kapitola třicátá šestá

Ocitla se v bytě s vyšinutým člověkem. Nemohla byt opustit, protože za dveřmi na ni čekali nemrtví. Nemohla ani sešplhat dolů na ulici, protože tam na ni číhal stejný problém. Bezvýchodná situace.
Útočiště našla v místnosti, která dříve jistě byla útulná ložnice. Plácla s sebou do peřin, z nichž se okamžitě zvedla oblaka prachu. Meč a luk s toulcem položila vedle sebe, pěkně na dosah. Přemýšlela, jestli by neměla zavřít dveře a zatarasit je nějakým nábytkem, aby se k ní Carael nedostal, ale nakonec tento nápad zamítla. Raději se zavrtala do přikrývek, které sice nevoněly zrovna po fialkách, avšak o nepohodlí nemohla být řeč. Uspávalo ji to. Kdykoliv na ni přicházela dřímota, přinutila se procitnout. Nesmí si dovolit usnout, ne v přítomnosti Caraela…

***

Caraela udivilo, že o sobě Dela nedala dlouho vědět, a tak se po ní šel podívat. Našel ji nataženou na posteli. Spala jako zabitá. Vedle ní ležel meč s lukem. Po špičkách k ní přešel a zbraně položil na noční stolek. Ještě by se ve spánku o meč pořezala a on by ji musel ošetřovat.
Konečně se mu naskytla možnost si dívku pořádně prohlédnout. V bdělém stavu se okukovat nenechala. Potvrdil si svůj prvotní dojem o její průměrnosti a nezajímavosti. Navíc se určitě jednalo o hlupačku, když s sebou neměla žádné zásoby jídla, jen čutoru na vodu. Carael se zamyslel. Určitě bude mít hlad, jakmile se vzbudí, což povede k nějakým šíleným plánům, jak se dostat ven. Přiláká tím více nemrtvých, kteří se tu začnou kupit, a to zase povede k pozornosti Navrátilců, o níž nestál. Takže ven musí on. Po něm nemrtví díky vlivu Lilithina kumpána nepůjdou, to si odzkoušel. Podrážděně si odfrknul. Znal ji sotva půl hodiny a již mu znepříjemňovala život.

Procpal se hloučkem nemrtvých u jejich budovy. Kam teď? Nejrozumnější variantou shledal prohledávání jednotlivých domů. Uvidí, co se mu podaří najít. Dela by mu měla později projevit gigantickou vděčnost a úctu.
Zrovna se vracel, když je spatřil. Trojice Navrátilců, které znal jen tak od pohledu z Hnízda, se beze strachu procházela Šedou zónou, kde by se ještě před měsícem opatrně plížili kvůli strachu z nemrtvých a Legie. Evidentně se Navrátilci začínali zabydlovat i tu. Proč by také ne, když jeden z jejich nepřátel byl mimo hru a Legie měla plno starostí jinde.
Carael neměl pražádný důvod se před nimi ukrývat, přesto se krčil za nepojízdným automobilem. Navrátilci se mu v poslední době zhnusili. Necítil k lidem žádnou lásku, ale vyvražďování v takovém rozsahu mu bylo notně proti srsti. Kdyby záleželo na něm, nechal by věci při starém. Jemu nevadilo se o Trosky dělit, ačkoliv musel žít na omezeném území a při jeho opuštění se ukrývat.
Vlastně dříve ani nevěděl, proč Navrátilci jsou povinni tajit svou existenci. Došlo mu, že je to nutné pro nečekaný útok ze zálohy, který dříve či později přijde. Lidé nebudou čekat inteligentní nemrtvé a než se vzmůžou na odpor, budou mrtví. Navíc s Lilithinou armádou nemrtvých se jejich šance na přežití snížily z mizivých na nulové.

Carael položil svou kořist čítající několik plechovek fazolí na kuchyňský stůl, vzal svůj meč a znovu sešplhal dolů k těm rušným otravům. Všechny do jednoho pobil. Vůbec si jej nevšímali, zatímco se činil. Nejenže tím nastolil krásné ticho, ale zabránil tomu, aby je kvůli nim našli jeho či Delini lidé.

***

Mapeste? " Gaexor jí položil starostlivě ruku na rameno. Trhla sebou.
"Co? Promiň, ale nevnímala jsem."
"Já vím, Trápí tě něco." Mapeste jen pokrčila rameny.
"Jen jsem přemýšlela nad tím, kam se poděl můj bratříček. Docela dlouho jsem ho neviděla."
"Když se nad tím zamyslím, tak je pravda, že se tu neukázal od útoku na kolonii."
"Hmm. Možná bych ho měla začít hledat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama