Eldest (Christopher Paolini)

6. května 2016 v 21:42 | Mira
Oficiální anotace:
Druhá kniha trilogie Odkaz Dračích jezdců. Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ... Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět! Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou...


Recenze:
Ach jo, ach jo. Vážně se snažím přijít na chuť Paoliniho knihám a být jimi tak okouzlená, jako mnoho jiných lidí po celém světě. A ono to nejde.
I když je dle mého Eldest v ledasčem lepší než Eragon a jde vidět, že Paolini udělal pokrok, stále jsem se do čtení musela nutit a dočtení knihy vděčím pouze své silné vůli.

Za hlavní kámen úrazu považuju častou zdlouhavost a vleklost. Eldest má 642 stran, přičemž valná část z toho by se dala klidně napsat mnohem úsporněji. K čemu mně jako čtenáři jsou nekonečně dlouhé popisy každé maličkosti? Proč věčně musím číst, jak se Safiře leskly šupiny, jakou barvu mají kdečí vlasy a podobné drobnosti? Neříkám, že jsou popisy špatné, to vůbec ne, ale autor je musí využívat s mírou, kterou bohužel Paolini mnohokrát překročil.

Dále mě na knize mrzí časté opakování určitých frází. Věta: "Zmínil se o tom Arye a ta…" mi už lezla krkem a zhruba v polovině knihy, kdy jsem ji na stránce viděla snad po šest set šedesáté šesté, jsem na ni začala mít silnou alergii. Autor má pěknou slovní zásobu, tak proč výsledný dojem z knihy kazit něčím tak zbytečným, jako je opakování. Vždyť stačí pro vyjádření téže věci využít jiná slova a hned by vše působilo lépe.

Ovšem asi tím nejotravnějším aspektem byl pro mě samotný hlavní hrdina, což je dost smutné. Čekala bych, že když se z něj stala osoba tak důležitá, posune ho to trošku dál, ale on se v podstatě většinu knihy choval dál jako nevyzrálý kluk. A ty jeho věčné dotazy! Jak, kdy, kde, kdo, s kým, proč, nač, zač… tohle bylo k zešílení. Ke konci knihy ovšem nastal jistý zvrat v elfské říši (nehodlám ho spoilerovat), díky němuž by Eragon mohl malinko dospět.
A když už jsem u těch postav, tak musím říct, že Arya, Eragonova elfská společnice, je mi krajně nesympatická. Dragon se Safirou jí zachránili život a ona je k chudáku klukovi pořád chladná a nepřístupná.

Zároveň nevím, kdo má být cílovou skupinou čtenářů. Pro dospělé mi Eldest přijde stále moc dětský (nemyslím to ve zlém a vůbec neříkám, že by si to dospělí lidé nemohli přečíst) a pro děti je kniha moc krvavá. Teď babo raď.

Konec kritiky, jdeme chválit.

Hluboce se klaním autorově schopnosti utvářet vlastní fiktivní jazyk. Dle mého vymyslet nějakou řeč je pořádná fuška a já velice obdivuju autory, kteří se do něčeho takového pustili a zvládli to.

Musím pochválit také lepší zápletku. Paolini se odprostil od primitivnosti předchozího dílu a zakomponoval do Eldestu mnohem více intrik, zvratů a děj propracoval mnohem více.

Obrovským pozitivem je také vstup nových postav. Každý nový charakter je příjemným oživením a žádný nepřibyl jen tak nazdařbůh, ale něčím do děje přispěl.

Příjemným oživením je také několik úhlů pohledu. Samozřejmě čtenář má stále možnost prožívat příběh prostřednictvím Eragona, to dá rozum, ale k němu přibyli další dva pohledy. Pasáže z pohledu Eragonova bratrance Rorana mě tedy příliš nebavili, ale i tak to oceňuju. Části o Nasnadě byly zajímavější, byť jich bylo málo.

Rozhodně hodlám ve čtení Odkazu Dračích jezdců pokračovat. Alagaësia je svět příliš zajímavý na to, abych ho opustila. Navíc stále doufám, že ostatní díly mě třeba mile překvapí a já se nakonec do této série zamiluju. Vždyť Nástroje smrti jsem taky nezbožňovala okamžitě.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama