Kterak chrabrý šašek Směchomír lítému drakovi veselku rozmluvil #2

15. května 2016 v 17:24 | Mira
Další část potrhlé pohádky. Zbytek článků přijde průběžně během dneška.

2. část: Kterak šašek Směchomír nebezpečný kšeft dostal

Šašek Směchomír seděl mezi dvěma trůny. Jedním prázdným, potaženým černým suknem a v dřívějších letech náležícím nebožce královně, a druhým plným jeho vladaře a zaměstnavatele. Král soustředěně naslouchal holedbání shromážděné smetánky. Modrokrevní princové, ramenatí rytíři, vznešená knížata a zženštilá hrabata; ti všichni o překot slibovali nalezení a navrácení unesené princezničky. Samozřejmě za patřičnou odměnu v podobě princezniny sličné ručky a královské koruny.
Směchomír je sotva poslouchal. V klíně mu spočívala šaškovská čepice, jeho pýcha a láska, a on pečlivě leštil její hravě zvonící rolničky. Věděl, že urození pánové mají plno statečných řečí tady v bezpečí trůnního sálu, avšak až budou čelit drakově obludné síle, nadělají si do hedvábných spodků a tryskem se vrátí domů. Stejná situace nastala za poslední měsíc už několikrát. Král se ovšem nevzdával naděje, ačkoli počet potencionálních zachránců se snižoval a vlastně tohle byla poslední várka, kterou království nabízelo. A samozřejmě nikomu přespolnímu by král záchranu princezny nesvěřil.
"Můj králi, zachráním princeznu Krásněnku a přivedu ji zpět!" zahřmělo shromáždění sborově. Směchomír je podezříval, že si tento výstup nacvičili, jinak si nedokázal vysvětlit tu dokonalou souhru.
"To jsem zvědav," zamumlal tiše a narazil si šaškovskou čepici na hlavu. Jemné chichotavé hlásky rolniček byly přehlušeny duněním kroků odcházejících šlechticů.

O měsíc později palácové chodby zpustly. Trůnním sálem kvílel vítr. Král zkroušeně odpočíval na svém trůnu a úspěšně ignoroval Směchomírovy pokusy o rozveselení. Šašek si nakonec rezignovaně povzdechnul a přestal žonglovat. Míčky dopadly na podlahu.
"Můj pane, neměl byste svůj smutek držet v sobě," poradil mu zkušeně Směchomír.
"To se ti tu máme rozbrečet?" odvětil král. Šašek pokrčil rameny.
"Pokud se vám tím uleví, pak ano."
"Nebrečeli jsme, ani když jsme pochovali naši drahou královnu. Pláč je projevem slabošství a my nejsme slaboch."
"To nikdo netvrdí, Veličenstvo. Já jen, že vaše dcera je v drakově zajetí. Být na vašem místě, tak prolévám potoky slz. Vždyť chudák Její Výsost musí žít ve špinavém a smrdutém dračím pelechu." Král se ošil. "Jistě je tam horko jako v pekle. Nemluvě o sazích, které princezně ulpívají na šatech a na tváři. Vzhledem k tomu, že drak jistě pojem "sociální zařízení" nezná, v jeho doupěti určitě neteče teplá voda. A to nemluvím o nedostačujících hygienických potřebách. Naše princeznička musí oželet hřeben i zubní kartáček, nemluvě o nevyhovující toaletě. Řekl bych, že si připadá jako nějaká divoženka. A pravděpodobně tak už i vypadá." Král viditelně zbledl. "Určitě je její nynější domov prolezlý všelijakými breberkami a jinou havětí. Vůbec bych se nedivil, kdyby tam chudák churavěla. Však vy sám moc dobře víte, jak křehké zdraví Krásněnka má. Stačí mírný průvan v jejích komnatách a už ji zchvátí zlé nachlazení." Král se roztřásl. "Propána, vždyť ten drak - Kuliok říkal, že se jmenuje? - ji jistojistě už donutil ke svatbě! Ke všemu mu musí uklízet a vařit. Mezi námi, doufám, že tímhle její manželské povinnosti končí… Vy stále nebrečíte, Vaše Veličenstvo?" Král strnule seděl na trůnu a upíral prázdný pohled kamsi za Směchomírovo rameno.
"Ne, stále nepláčeme, Směchomíre. Po tvém proslovu jsme však dospěli k jistému závěru."
"K jakému, smím se ptát?"
"Krásněnka musí být zachráněna za každou cenu. Bylo od nás pošetilé do role jejích zachránců vybírat pouze muže urozené krve. Je to jen banda zhýčkaných, rozmazlených a neschopných náfuků."
"Krásně řečeno, můj pane," uznal šašek s drobnou úklonou.
"Drakovi se může postavit i někdo prostého původu, že ano?"
"Samozřejmě, Veličenstvo. Dřevorubec, kovář, dokonce i nějaký čeledín. Zkrátka kdokoli prostého původu."
"Třeba i takový šašek?"
"Ano i šašek. Počkat - šašek?" Směchomír vykulil své blankytně modré oči. Nastálá situace se mu přestávala líbit. Král si slavnostně odkašlal.
"Tímto ti, šašku Směchomíre, svěřujeme důležitý úkol zachránit mou dceru Krásněnku a zbavit naše království draka. Za jeho splnění dostaneš nejen princezninu ruku, ale i naši korunu."
"To je, ehm, od vás velice šlechetné, Veličenstvo. Ale já, uhm, nemyslím si, že bych… že bych byl vhodným adeptem. Vždyť se na mě podívejte! Nohy i ruce mám jako hůlčičky, klidně mi po hmatu můžete spočítat žebra a vlastně i špatně vidím. Jsem hrozné nedochůdče, vážně. Měl byste -"
"Tak dost!" zahřměl král. "Dáme ti výzbroj, dáme ti koně, dáme ti zásoby na cestu. Nejpozději o poledni vyrazíš na cestu do hor. Jinak tě předáme katovi. Běž se připravit." Směchomít se odšoural z trůnního sálu.
"Jsem to ale v pěkné kaši," šeptal cestou do zbrojírny.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama