Dědictví: 2. kapitola

29. června 2016 v 20:21 | Mira
Jen aby mezi námi bylo jasno: ovládám gramatiku. Gramatické chyby v této kapitole, psané kurzívou, jsou udělané schválně pro větší autentičnost. Věřím, že by to bylo jasné i bez mého vysvětlení, ale nechci riskovat, že mě budete mít za idiota Smějící se
Ještě malé zdržení. Musím vám říct jednu epickou věc. Asi víte, že jsem psala recenzi na Vílí kruhy od autorky Terezy Matouškové, že? No, jeden den jsem otevřela blog a všimla si, že mi sem předchozí den dorazil nějaký abnormální počet návštěvníků, kteří si četli právě tuto recenzi. Po malém průzkumu internetové sféry jsem zjistila, že Tereza Matoušková mou recenzi sdílela na svém facebooku. Asi vám nemusím vykládat, jak jsem z toho byla na větvi Smějící se Kdybych při tomto zjištění neseděla, tak se rozsekám o podlahu, protože to bych neustála ani náhodou Smějící se
No, moje výlevy jsou u konce. Užijte si kapitolu.


Kapitola II. - Děvčátko
Z deníku Kaylin, 32. roku vlády Riona III.
Milí deníčku,
stalo se to zas. Nechtěla sem to! Nechtěla!
Nechtěla!
Nechtěla!
NECHTĚLA!
Ti kluci my ale chtěli udělat něco ošklivího. Bála sem se. A pak to přišlo. Já sem

Kaylin vzhlédla a střetla se s vlídnýma zelenýma očima zasazenýma do hubeného mužského obličeje.
"Ahoj maličká," pozdravil ji neznámý měkce. Kaylin nasucho polknula. Kostnaté ruce se jí roztřásly. V konečcích prstů se opět začala shromažďovat důvěrně známá, leč nebezpečnásíla pramenící z jejího nitra. Stávalo se to pokaždé, když se cítila ohrožená. V poslední době bylo nemožné tuto sílu udržet pod kontrolou a ona tryskala na povrch, i když si to Kaylin nepřála.
"Farione!" Muž se otočil a Kaylin využila příležitosti. Spěšně sbalila svůj deník, poloprázdný kalamář a brk do špinavého hadru, jehož cípy svázala a vytvořila tak provizorní ranec. V momentě, kdy přiklusal společník toho muže, stála na hubených nožkách, připravená opustit suché místo, vyběhnout do deště a ztratit se ve spletitých uličkách.
"Už jsem si začínal myslet, že mě nikdy nedoženeš, příteli," popíchl muž druhého, evidentně staršího.
"To jsem si myslel taky. Kdo to je?" kývnul směrem k dívce.
"Ach, promiň, děvenko. Měli bychom se vzájemně představit. Jsem Farion Viscardi, arcimág Spolku dyležských mágů. Toto je můj přítel a zástupce, velemág Remis Ramuner. A ty jsi…?" Kaylin na dvojici v úžasu zírala. O magii a těch, kteří jí vládli, slýchala poměrně často. Většinou se jednalo a fantastické a dobrodružné příběhy vyprávěné ostatními dětmi v sirotčinci nebo hrůzostrašné a krvavé historky, které slýchala v ulicích a jež si předávali dospělí. Zastyděla se, když si uvědomila, v jakém stavu stanula před nejmocnějším z mágů. Smutně pohlédla na své ucourané, mnohokrát zašívané šaty šedé barvy a bosé nohy plné škrábanců a puchýřů. Domyslela si, že špinavá tvář a mastné, zacuchané vlasy také moc parády nenadělají.
"Kaylin," vypískla. Nervózně popotahovala lem šatů. Druhou dlaní křečovitě sevřela vak.
"To je hezké jméno. Smím se zeptat, copak to držíš v ruce, Kaylin?" Arcimágův zrak se přesunul z dívčina obličeje na její skromný majetek.
"Svůj deník," odpověděla tiše a tváře jí zrudly hanbou. Samozřejmě neměla peníze, proto deník před několika týdny ukradla. Stejně jako kalamář a brk.
"Smím se na něj podívat?" Dívka zaváhala, ale nakonec jej arcimágovi plaše podala. Viscardi si jej převzal s povzbudivým úsměvem. Se soustředěním pročítal jeho listy. Remis si odkašlal. "Přečti si poslední zápis." Arcimág malou knížečku podal šedivějícímu mágovi a ten zamračeně splnil Viscardiho přání.
"A?" dožadoval se vysvětlení.
"Máme tvůrce kráteru. Viď, Kaylin?"
"Já-"
"Ona? Nemožné! Farione, je to malé děvče."
"Nech, prosím, mluvit ji. Nuže, copak nám k tomu povíš?" Pod jejich pohledem se Kaylin cítila mrňavá a strašlivě špatná.
"Já… jsem to nechtěla," přiznala tiše.
"My víme. Bránila ses, že ano?" Přikývla. "Ovšem to, co jsi udělala, je i tak zlé. Chápu příčinu tvého jednání a věř, že se v ní nebudu přílišně pitvat. Chci jen, abys do budoucna nebyla nebezpečná okolí. Chci, abys dokázala svou sílu kontrolovat, řídit a usměrňovat ji. Není pochyb o tom, že máš talent pro vznešené umění magie. Jen potřebuješ mentora, jenž ti poskytne potřebné vědomosti."
"Takže vy mě nechcete zatknout?"
"Samozřejmě, že ne! Chceme tě vzít s sebou do Katorasu a učit tě." Kaylin se rozzářila.
"Farione!" zvolal nevěřícně Remis, byl však naprosto ignorován. Arcimág chytil děvče za ruku a vedl ji směrem k městské bráně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama