Dědictví: Prolog

22. června 2016 v 23:40 | Mira
Jo, trošku jsem na dnešní nášup povídek zapomněla, ale to vem čert Smějící se Minulý týden DSS skončilo, takže vám přináším zcela nový příběh: Dědictví. Tadááá Smějící se Snad vás bude bavit jako DSS Mrkající


Prolog

Temně oděný muž netrpělivě přecházel po spoře osvětlené chodbě. Sem a tam. Sem a tam. Jeho rytmus narušil spěchající houf služebných. Nesly vodu a osušky. Vypadaly ustaraně. Muž se na ně lhostejně díval než zmizely v blízkých dveřích, zpoza nichž se ozval procítěný výkřik.
Za posledních pět hodin slyšel manželčin něžný hlas burácet. Křičela, prosila, klela a vyla jako raněné zvíře, zatímco přiváděla na svět potomka. Evidentně to byl těžký porod, což také přešel bez většího zájmu. Nijak jej netížilo ani vědomí, že jeho žena nejspíše nepřežije. Cítil, jak se chodbami plíží chladná přítomnost smrti a pozvolna se stahuje k pokoji, kde se zatím činila porodní bába. Cítil ještě něco dalšího.
Magii. Mocnou a surovou. Nespoutanou a temnou. Rozhodně to nebyla ta, která prýštila z manželčina lůna společně s krví a slizem a novým životem. Ne tohle musela být…
"Můj pane…" Stará porodní bába s hlubokými rýhami vrásek v povislé tváři držela v kostnatých rukách krvavý uzlíček zabalený do osušky. Přistoupil k ní a zadíval se na dítě.
"Děvče," pronesl odměřeně. Kalkuloval. "Syn by byl lepší variantou, ale i tohle je přijatelné. Dej mi ji." Stará žena si k sobě novorozeně přitiskla pevněji. Očima těkala z holčičky na jejího otce.
"Můj pane," zopakovala třesoucím se hlasem, "vaše žena-"
"Neslyšela jsi, stařeno? Dej mi mou dceru!" pronesl tiše hlasem nebezpečným jako ostří meče.
"A-ano!" Opatrně holčičku předala do otcova čekajícího náručí. Dítě vydalo sérii nespokojených zvuků podobných kočičímu zamňoukání, pak utichlo. Muž dcerku začal kolébat a celý výjev by působil něžně, kdyby se jeho oči neleskly tak prohnaně a nepopiratelně zle.
Stařena se při pohledu na něj zachvěla. Nikdy neměla tohoto muže ráda. Přesněji řečeno bála se jej. Nechtěla ani odrodit jeho dítě, ze kterého dle jejího mínění nemohlo vyrůst nic dobrého. Ale stejnou mírou, jakou pána nesnášela, milovala mladou paní, jeho choť. Tak milá, krásná a laskavá žena…Při pomyšleni na ni se její staré oči zalily slzami.
"Můj pane, vaše manželka…"
"Co s ní?"
"Ona… ona… porod byl těžký… komplikovaný a ta magie kolem… Paní je mrtvá."
"Já vím," odvětil nezúčastněně. Porodní bába zalapala po dechu a chytila se za srdce. Zaskočil ji tón, jakým to pronesl. Tak prostě, jako by řešili nějakou banalitu! Ve starém těle se vzedmula vlna palčivého vzteku.
"Jak se opovažujete-"
"Vezmi ji," poručil a vrátil jí mimino. Pak jí pohled zabodl do očí. "Teď mě dobře poslouchej, ženo. Chci, abys mou dceru ustrojila a bezpečně ji odvezla z mého sídla. Chci, abys ji dopravila do sirotčince." Na chvíli se odmlčel a jeho oči najednou získaly nepřítomný lesk. Trvalo to krátce. "Do sirotčince ve městě Lados. Ach ano, musí to být právě Lados. Nikomu o mém rozkazu neřekneš. Oficiálně se dítě narodilo mrtvé. Bude pohřbené spolu s tělem mojí drahé manželky. Nikdo se nedozví pravdu."
"Ale… ale vždyť vaši dcerku viděla spousta služek, které mi pomáhaly…" Muž se ohlédl ke dveřím, kde se dotyčné stále nacházely. Na pohledné tváři mu zahrál ten nejhrůznější úsměv.
"O ty se postarám… Teď jdi a vyplň mé přání." Ustoupil od ní. "A ještě něco. Její jméno," máchl neurčitým gestem k novorozenci, "je Kaylin. Alespoň toto přání své ženě splním." Vznešeně zmizel za dveřmi a stařena netušila, co se za nimi odehrává, neboť spěchala chodbami pryč. Shlédla dolů na spokojeně spící holčičku.
"Ach Kaylin, jaké jen má s tebou plány?" šeptla. Na téměř holou dětskou hlavičku dopadly slzy. Slzy prolévané pro ni a pro její mrtvou matku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dorota M. Dorota M. | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 18:13 | Reagovat

Prológ prečítaný na jednu šupu. Fuh, ale kým som sa sem preklikala cez toľko rozcestníkov, ktorých pointa mi úprimne uniká. V každom prípade to aspoň zatiaľ stálo zato. A som namotivovaná na prvú kapitolu, takže dosť bolo rečí. Hor sa do čítania. :-D

2 Mira Mira | Web | 6. ledna 2017 v 20:53 | Reagovat

[1]:Jsem ráda, že se povídka zatím líbí :-) A k těm rozcestníkům… zřejmě to bude nějaká moje úchylka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama