DSS: Čtyřicátá pátá kapitola

12. června 2016 v 23:03 | Mira

Kapitola čtyřicátá pátá




Mapeste se poslušně nechávala vést skrze Hnízdo. Její společnice, služebnice Lilith jménem Meilian, s ní nepromluvila byť jediné slovo. Mapeste neměla ráda zamlklé osoby.
"Meilian?" oslovila ji, když ani ruch Hnízda nedokázal dostatečně vyplnit ticho mezi nimi.
"Ano?"
"Jaká je paní Lilith?" Mapeste sice slyšela Gaexorovy popisy, přesto se zajímala i o názory jiných.
"Dokonalá." Strohá odpověď dokonale ladící se strohým chováním. Co jiného také čekat? Mapeste se o další navázání konverzace nepokusila.

Lilith podle všeho bydlela v pěkně upraveném dvoupatrovém domku s malou předzahrádkou, kde ovšem nic nerostlo a i tráva byla z větší části seschlá. Z menší části trávník zdivočel a proměnil se v chaotické ostrůvky dlouhých, neupravených trsů.
"Tady naše paní bydlí?" Nevěřila, že někdo tak mocný si vystačí s něčím natolik obyčejným.
"Jistě, paní je skromná." Meilian jí otevřela vchodové dveře a naznačila, aby Mapeste vstoupila.
"Díky."
"Druhé patro. Poslední dveře napravo."
"Ty se mnou nejdeš?" zeptala se překvapeně. Meilian zavrtěla hlavou. Hnědé kudrny vlasů se rozhoupaly ze strany na stranu.
"Mám ještě nějaké pochůzky."
"Aha. Hm, no, tak jo." Mapeste začala stoupat po chodech. Z okna v mezipatře zahlédla Meilianinu drobnou postavu. V černých šatech, punčocháčích a botách vypadala smutně. Jediné, co na ní zářilo, byl bílý límeček. Mapete by si nikdy tak nevýrazné a usedlé oblečení nezvolila, což ostatně dokazovaly zářivě tyrkysové přiléhavé šaty a tělové lodičky, dárek od Gaexora. Netušila, kde bere tak luxusní oblečení. Ne, že by ji to nějak zajímalo.

***

Netrpělivě bubnovala prsty o naleštěnou desku stolu. Čekala, že jí Meilian ty dva přivede mnohem rychleji. Už chtěla vstát a jít vyhlížet z okna, když na chodbě zaslechla zvuk podpatků. Někdo zaklepal na dveře.
"Dále!" zvolala jasným, přívětivým hlasem. Docela se na nové tváře těšila. Vždy ráda osobně poznávala další ze svých Navrátilců.
Neznámá dívka musela být jistě Mapeste. Lilith se na první pohled zalíbila. Vyzařovala z ní hrdost, sebejistota, jistá uctivost a akorátní míra pokory. Ideální kombinace.
"Má paní…" Mapeste evidentně netušila, jak se zachovat. Lilith se přátelsky pousmála a pokynula ke křeslu naproti svému.
"Vítej, má drahá! Posaď se, prosím."
"Děkuju." Vyčkávavě se na ni zahleděla. Meilian jí zřejmě neprozradila důvod její návštěvy.
"Kdepak máme Caraela? Chtěla jsem vidět i jeho." Mapestiny rysy ztvrdly.
"Můj bratr opustil Hnízdo. Nemám páru, ehm, chci říct, že netuším, kam šel."
"Ach, jaká škoda," řekla lítostivě, "no, nevadí, my si poradíme i spolu."
"Poradíme, má paní?"
"Ano. Poradíme si s jedním malým problémem. Náš problém má jméno. Cordelie Kingová." Mapeste sebou trhla a uhnula očima.
"Chtěla jsem ji zabít, má paní! Opravdu, ale-" Lilith ji zarazila
"Pššt. To nevadí. Jsem si jistá, že jsi řádně chtěla splnit své povinnosti Navrátilce. Ani v nejmenším o tobě nepochybuju, milá Mapeste." Dívka se rozzářila.
"Děkuju! Co teda s ní, má paní?" zeptala se dychtivě.
"Nechci tu dívku zabít. Nemám ráda, když se plýtvá materiálem. Jak jistě víš, vždy nařizuju živé pokousat. Zabití povoluju pouze v případě, že se neprobudí jako Navrátilci. To samé platí i pro Cordelii Kingovou."
"Takže vy po mně chcete…"
"Aby ses za ní vypravila a pokousala ji. Nemůžeme si dovolit, aby se po Troskách potuloval člověk, který o nás ví. Přijmeš tento úkol a napravíš tak svou předchozí chybu?"
"S radostí, má paní Lilith!" souhlasila Mapeste zlověstně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama