DSS: Čtyřicátá první kapitola

5. června 2016 v 20:30 | Mira
Kapitola čtyřicátá první


Mapeste se na bratra vrhla a sevřela jej v objetí. Zcela ignorovala dívku stojící po jeho boku. Patrně další Navrátilce toulající se mimo Hnízdo.
"Kdepak jsi byl?" vyzvídala okamžitě.
"Můžeš mě pustit?" požádal přidušeně. Vyhověla a odtáhla se.
"Caraeli?" ozvala se tázavě bratrova společnice. Mapeste se na ni zaměřila. Okamžitě si všimla příliš jasných očí, příliš zrůžovělé kůže. Zlostně zasyčela.
"Ty jsi živá!" vykřikla se směsicí odporu a hněvu. Dívka zakoulela očima. Carael dívko odstrčil za sebe a postavil se mezi ni a Mapeste. Chránil ji.
"Co blázníš?!" vyjekly obě.
"Cordelie, ty mlč. Mapeste, ty se od ní drž dál."
"Cože?! Caraeli, vždyť je to jen člověk!" Nevěřila vlastním očím a uším. Proč to dělal? Nerozuměla mu.
"Jen člověk? A co jste asi vy?!" obořila se na ni ona Cordelie zpoza bratrových zad. Mapeste ji prošpikovala nepěkným pohledem.
"Říkal jsem ti, ať jsi ticho," zopakoval a nepřestával Mapeste ostražitě sledovat. Mapeste nedaleko za Cordelií zahlédla pohyb. Kulhavá chůze a potrhané oblečení do světa jasně křičeli, že se jedná o zbloudilého nemrtvého. Přibližoval se. Prohnaně se usmála. Stačí udržet pozornost Caraela i jeho živé přítelkyně a nemrtvý se o Cordelii postará.

***

Dela naslouchala sourozeneckému dohadování. Absolutně netušila, co Caraelově sestře přelétlo přes nos. Mapeste ji nenáviděla, sotva se s ní setkala. Nepříjemností jí mohla konkurovat snad jen Sophia.
"Nemůžeme ji zabít, Mapeste!" vykřikl Carael popuzeně. Zabít? Dela nevěřila vlastním uším. Co se tu dělo?
Najednou ji sevřely strupovité ruce. Zátylek jí ovanul něčí dech. Tichounké zasténání jen potvrdilo její obavy. Dela vyjekla a vší silou nemrtvého udeřila loktem. Stvůra pod její ránou zakolísala a povolila sevření. Dela rychle vyklouzla a poodběhla z jeho dosahu. Dříve než stihla sáhnout po meči jí na pomoc přispěchal Carael.
"V pohodě?" staral se. Nemrtvý už se šinul k nim. Cestu mu zastoupila Mapeste.
"Pozor, vždyť tě kousne!" vykřikla Dela zděšeně a sáhla po meči. Ať byla Mapeste jakákoliv, Dela nemínila nechat ji pokousat. Caraelova sestra na ni přes rameno vrhla pohrdlivý úšklebek a vykročila vstříc nemrtvému.
"Mapeste!" zvolali s Caraelem najednou. Dívka nemrtvého objala stejně jako předtím bratra. Dela ztuhla. Nemrtvý však nereagoval. Dál se tvrdošíjně snažil dostat k ní.
"Vidíš, Cordelie? My vůbec nejsme jako ty!" Na důkaz svých slov Mapeste přejela nemrtvému prsty zlehka po tváři. Dokonce mu je nastavila přímo před dokořán zející ústa. Nic. Nadále se k ní choval, jako by neexistovala. Jeho prioritou nadále zůstávala Dela.
"Cordelie, nech si to vysvětlit…" To promluvil Carael. Tvářil se nešťastně a ruce pozdvihl ve smířlivém gestu.
"Ty jsi jako ona?" zeptala se přidušeně.
"Jasně, že je!" odpověděla místo něj Mapeste a pustila se nemrtvého. Dela jejím směrem napřáhla ostří meče. Očima těkala z ní na Caraela.
"Co jste zač?"
"Navrátilci! Ten nejdokonalejší živočišný druh, jaký příroda stvořila! Máme inteligenci lidí, avšak věčný život nemrtvých!"
"Já i sestra jsme byli pokousaný. Stali se z nás nemrtví, ale… jiný. Nejsme zrůdy jako tenhle." Carael ji očima prosil, aby nejednala unáhleně. Zdálo se, že je mu vše líto.
"Jste."
"Cože?"
"Jste zrůdy, Caraeli. A Legie se o vás musí dozvědět!" Rozběhla se. Musí pryč a o zatraceně rychle.
"Nesmí nám zmizet!" slyšela Mapestin hlas.
"Nech ji jít!" Ohlédnutím zjistila, že Carael pevně svírá Mapeste kolem pasu, zatímco ona sebou vší silou hází. Oba ji pozorovali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama