Poslední kapitola DSS. Po ní následuje jen epilog. Btw vím, že jsem psala, že recenze z pátku vyjde dnes, ale vzhledem k tomu, že se musím ještě učit na pololetku z matiky, tak bych ji nechala až na příští pátek. Článků dnes vyjde dost a jsem si jistá, že vám to nebude vadit 

Kapitola čtyřicátá sedmá
Dela odstoupila o několik kroků, aniž by spustila z Mapeste zrak. Zároveň dávala dobrý pozor na zrádného muže, který se prozatím držel dál. Dela si až nyní s překvapením uvědomila, že to, co dříve považovala za nedostatek elánu a chuti do života, je prachobyčejná mrtvolnost. Patřil k Mapestině a Caraelově druhu.
"Bojíš se, Cordelie?" sykla Mapeste škodolibě.
"Tebe?" Dela ji sjela znechuceným a notně povýšeným pohledem.
"Tentokrát tady není Carael, aby tě zachránil." Mapeste se připlížila blíž. Ladná a vražedná. Dokonalý predátor.
"A co jako?" odsekla.
"To jako, že tě teď a tady zničím." Mapeste zaútočila.
S Mapeste kolem sebe vířily v chaotickém, smrtícím rytmu. Zatímco Caraelova sestra zběsile útočila, Dela uhýbala. Ráda by vymyslela nějakou účinnou bojovou strategii, ovšem Legie ji nenaučila, jak se bránit proti nemrtvým s lidskou inteligencí. Znala pár triků proti kousnutí, ovšem na Mapeste nešly praktikovat. Ke všemu se ukázalo, že Mapeste je úskočná a lstivá protivnice. Dela začínala mít pocit, že vede předem prohraný boj. Její soupeřka se na ni vrhla a Mapestiny nákazou prolezlé čelisti scvakly jen kousek od Delina ramene. Dela se zaklonila dozadu, ale na rozbahněné půdě ztratila rovnováhu a upadla. Mapeste se vítězně zasmála a rychlými pohyby se po ní sápala.
Dela ovšem nehodlala umřít. V hlavě se jí jako tenkrát při prvním setkání s nemrtvým promítala jediná myšlenka. Pořád dokola a dokola. Dum spiro, spero. Dokud dýchám, doufám. Dum spiro, spero…
Počkala, až se Mapeste dostatečně přiblíží, a využila šance. Prudce se vyzvedla na rukách a vykopla. Zasáhla nemrtvou přímo do břicha. Dela nelenila a učinila další krok. Elegantním, nacvičeným pohybem podrazila soupeřce nohy. Jakmile byla na zemi, přiskočila k ní a vrazila jí jednu pořádnou ránu pěstí přímo do obličeje.
Mapeste zaječela, ač bolest cítit nemohla. Dela se hrozivě zasmála a vytasila dýku. Sedla si na Mapeste obkročmo, ruce jí uvěznila pod svými koleny. Hrot zbraně přiložila k Mapestině hrdlu. Byla odhodlaná jí uříznout hlavu. Z lekcí od Gwendolyn i pamatovala, že je to jeden z mála způsobů, jak nemrtvého zabít. Přerušit spojení mezi mozkem a tělem.
"Ne!" vřískla Mapeste a zazmítala sebou. Oči se jí leskly nevýslovnou hrůzou. Dela si tento výjev nadevše užívala.
Zaslepená vítězstvím a pocitem nepřemožitelnosti zapomněla, že Mapeste není jejím jediným problémem. Tento fakt si uvědomila až když ji jiné paže sevřely ocelovým stiskem a odtáhly od nemrtvé. Ten Balthasarův poskok!
Dela použila několik chvatů, u nichž si byla jistá, že se s jejich pomocí osvobodí. K jejímu zděšení nepomohly.
Mezitím, co zápolila se svým věznitelem, se Mapeste vyškrábala na nohy. Ač se Delinou zásluhou nacházela v pomláceném stavu, ve svém běsnění vypadala jako vražedný démon, který se chystá pozřít něčí duši.
"Chcípni, Cordelie!"


