DSS: Čtyřicátá šestá kapitola

15. června 2016 v 20:48 | Mira
Konec se neodvratně blíží, přátelé. Jak si to během zveřejňování zpětně pročítám, úplně šílím, protože vidím to moře chyb. Opravy a úpravy asi budou většího rázu Smějící se Btw zítra mi držte palce, čeká mě zkoušení z fyziky.



Kapitola čtyřicátá šestá

Počasí dokonale zrcadlilo Delinu náladu. Takto zamračený a chladný den dlouho nenastal. Stáhla si rukávy mikiny přes studené ruce a čekala, až jí přivedou koně. Naposledy se rozhlédla po okolí ve snaze zapamatovat si každičký detail základny. Při pomyšlení, že se sem již někdy nevrátí, ji bodlo u srdce. Uslyšela ze sebou kroky.
"Mrzí mě to." Věnovala Simonovi výraz plný opovržení.
"A co? To, že je Mary kvůli tobě a Sophii mrtvá nebo to, že mě vyrazili?"
"Mary. Za vyhazov si můžeš tak nějak sama. Stálo ti to za to?"
"To si piš," odsekla pevně.
"Hele mladej, neotravuj tady, jo?" Clem Delu vysvobodil z napjatého rozhovoru. Simon se raději stáhnul, i když jí určitě neřekl vše, co měl na srdci. Zrzek Delu pevně sevřel v náručí.
"Budeš mi strašně chybět, Cleme," řekla upřímně.
"Jo holka, to ty mně taky," opověděl tiše. Odtrhli se od sebe a věnovali si smutný úsměv.
"Gideon asi nepřijde, co?"
"No… je pořád ještě celej špatnej, víš, jak jsi ho odpálkovala. To bylo poprvý, co ho nějaká holka poslala do háje." Čekala, že se k ní Gideon nebude příliš mít.
"Jasný, v pohodě."
"Slečno Kingová, je čas vyrazit." Člena Legie, který jí měl dělat společnost, poznala. Jeden z poskoků Balthasara Levera. Držel v rukou koňské uzdy a zřejmě se těšil, až bude mít nepříjemný úkol za sebou.
"Ahoj Apokalypso," pozdravila klisnu a pohladila ji. Jízda a ní bude velice nostalgická.
"Tak se drž, Delo. Pokusím se co nejdřív splašit nějakej úkol v Troskách, abychom se mohli vidět."
"Díky, Cleme. Měj se. A prosím, dej bacha na Gideona."
"Žádnej strach!"
Když projížděli branou, Dele se zdálo, že na jedné strážní věži vidí Gideona. Na tu dálku však nedokázala rozeznat, zda ji nešálí zrak.

Nechápala, kam její doprovod tak spěchá. Kvůli němu hnali koně ostrým tempem, které jí samotné připadalo zcela zbytečné. To se jí chtěl tak moc zbavit? Náhle začal zpomalovat. Dela učinila totéž a brzy koně šli krokem.
"Děje se něco?" zvolala, ovšem odpovědi se nedočkala. Její průvodce byl vůbec divný. Ani v nejmenším se Dele nezamlouval. V hlavě jí zablikalo varovné světýlko.
"Sesedneme," utrousil muž sípavým hlasem. Samozřejmě jej poslechla, přestože s velkým zdráháním. Nepokusila se srovnat s ním krok, raději jej měla pěkně na očích.
"Proč jsme sesedli?" zkusila znovu, ačkoliv nečekala nějakou reakci. A opravdu její dotaz zůstal zcela bez odezvy.

Po několika minutách se muž začal rozhlížet. Působil nepřirozeně roztěkaně. Dela dělala, že je velice zaujatá okolní krajinou a jeho chování si nevšímá, přesto jej koutkem oka stále bedlivě pozorovala a měla se na pozoru. Díky tomu, že se plně soustředila, nepřeslechla jemný praskot větvičky z pravé strany. Pustila Apokalypsinu uzdu a uskočila právě ve chvíli, když z lesa někdo vyběhl. Dele bylo jasné, že neznámý jistě nemá přátelské úmysly, a tak jediným plynulým pohybem vytasila dýku skrytou pod mikinou, což byla momentálně její jediná zbraň.
Útočník se prudce otočil. Černé vlasy se rozprostřely kolem Dele dobře známého obličeje.
"Ty?!" vyhrkla překvapeně.
"Nazdárek Cordelie," pozdravila Mapeste.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama