DSS: Čtyřicátá třetí kapitola

8. června 2016 v 23:50 | Mira
Pozdě ale přece Smějící se



Kapitola čtyřicátá třetí

Gideon se s trhnutím probudil. Usnul v Delině posteli, kam si v zoufalství zalezl. Neprobudil ho nikdo jiný než její majitelka.
"Tak co? Jak to šlo?" Okamžitě byl čilý a připravený si vše vyslechnout. Netušil, jaký trest mohli Dele udělit, avšak podle toho, jak sklesle se tvářila, nemohlo to být nic dobrého.
"Nic moc," odpověděla popravdě. Usadila se na protější postel do tureckého sedu a přivřela oči. Cítil se provinile, že tak vyzvídá, když je evidentně vyčerpaná, avšak přímo hořel zvědavostí a starostí.
"To je mi jasný, když tam byl ten mizernej parchant Lever. Ten chlap je zlo, nikdy jsem ho neměl rád. Ale byli tam i ostatní, takže nemohl -"
"Vyrazili mě, Gideone."
"Cože?" Unaveně se položila na postel.
"Vyrazili mě z Legie," vysvětlila s očima zavřenýma. Gideon zůstal sedět jako zkoprnělý.
"Ale… to nemůžou!"
"Proč by ne? Vyhrožovala jsem členovi Legie, unesla ho do Trosek, ukradla vybavení a koně. To jsou dost závažný věci. Jo a taky jsem jim prej vykládala bláboly." Nevěděl, co jí na to říct.
"Delo…"
"To je dobrý, Gideone. Jsem moc unavená a vystrašená na to, abych tohle řešila. Můžu tady ještě pár dní zůstat. Nechtějí mě poslat pryč, když jsem v tomhle stavu. Dají mi nějakej čas na odpočinek a pak mám základnu opustit."
"V tom případě odcházím taky." Prudce otevřela oči a vyčítavě je do něj zabodla.
"Nemel blbosti. Jasně, že se mnou neodcházíš. Jsi člen Legie."
"Klidně se svýho členství vzdám! Víš, co k tobě cítím. Nechci tady zůstat, pokud ty budeš někde jinde."
"Gideone, ty rozhodně Legii neopustíš!"
"A to proč?!"
"Sklapni a poslouchej mě." Pak mu vyprávěla o Caraelovi a Mapeste. Zůstal na ni zírat. Netušila, zda pochybuje o pravdivosti jejích slov nebo pouze vstřebává informace.
"Takže všechny ty povídačky…"
"Jsou pravdivý."
"Zní to šíleně."
"Jo, já vím. Ale věříš mi, že jo?"
"Já… jo. Jo, věřím ti. Jen je to fakt ujetý."
"No, máš pravdu. Každopádně proto potřebuju, abys zůstal u Legie. Tohle nebezpečí je vážný. Můžeš zjišťovat informace. A kdyby se něco semlelo, budeš vědět, proti čemu vlastně Legie stojí. Nemůžeš Legii opustit." Vážně přikývl.
"Dobře. Fajn. Ale co v tom případě bude s náma?" Upřel na ni zdrcující pohled. Povzdechla si a vstala. Přešla k oknu.
"My dva… Víš, mám tě ráda, ale ne tak, jak bys chtěl." Mlčel a tak pokračovala. "Prvně jsem si říkala, že to je v pohodě, protože já jsem celkově takovej odtažitej člověk. Myslela jsem, že se to časem nějak vyřeší. Ale když jsi mě políbil, nebylo to takový, jaký by to mělo být. Když jsem byla v Troskách, strašně jsi mi chyběl a já si říkala, že to je ono. Že tě fakt miluju. Ale… ne. Kdybych zůstala u Legie a mohla s tebou trávit víc času, asi bych se do tebe fakt zamilovala. Jenže já za pár dní odejdu a my nebudeme mít moc možností se vidět. Takže…"
"Takže mi dáváš košem," doplnil chladně. Srdce jí divoce bilo, když přikývla.
"Jak chceš." Odešel. Ani se jej nepokusila zastavit. Mrzelo ji, že ranila Gideonovy city, ovšem chtěla k němu být upřímná a netahat jej za nos ani mu nedávat zbytečné naděje. Události posledních dní ji popostrčily k tomu, aby si udělala sama v sobě pořádek. Gideon a ona byli první věcí na seznamu. Druhou věcí, kterou promýšlela, byl její další osud. Samozřejmě se vrátí do kolonie a nějaký čas stráví s rodinou. Těšila se na ně. Pak se chtěla přidat k Hlídce. Svůj pracně vydřený výcvik nehodlala jen tak zahodit. A díky tomu třeba bude mít štěstí a podaří se jí narazit na další známky po Navrátilcích.
Únava ji relativně přešla, proto se dala do balení svých věcí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama